Plzeň vždy těžila ze své výhodné polohy. Vedly přes ni důležité trasy obchodníků, poslů, politických delegací i cesty panovníků s početným doprovodem. Od první třetiny 16. století tudy vedla i jedna z prvních poštovních tras v Čechách z Prahy do Klenčí a Řezna. A důležitou štací na poštovních mapách také už zůstala.
Článek vznikl ve spolupráci s Ladislavem Silovským a nakladatelstvím Starý most. Další informace z historie západočeské metropole se můžete dočíst v knize „100 zajímavostí ze života Plzeňanů za císaře pána“
První nepřímá zpráva o existenci pošty v Plzni je z roku 1574. Tehdy vedla přes Plzeň trasa z Prahy a dále pokračovala přes Stod a Horšovský Týn až do Řezna. Sledovala tehdy starou obchodní cestu. V první polovině 19. století se v Plzni křížily poštovní silnice z Prahy do Bavor, Říše, do Klatov a odtud dál do Českých Budějovic.
Poštovní úřad stával původně v Riegrově ulici, později na Říšském Předměstí. Pokud jste někdy viděli klasický americký western, snadno si můžete představit, jak to asi vypadalo v hostinci Na Staré poště (na dnešním Palackého náměstí, pozn. autora). Právě zde bylo více místa pro poštovní dostavníky, ustájení pro koně i místo pro hosty. Zvířený prach pod koly od kočárů byl v první polovině 19. stolení zcela běžným jevem.
A podobných zastávek bylo po celé trase hned několik. Shromažďovaly se zde zásilky a také cestující si zde mohli odpočinout a něco zakousnout. Pošta jako celý obří kolos byla státní záležitostí. Tyto jednotlivé malé poštovní úřady už ale měly své vlastní majitele. Ten plzeňský vyženil v roce 1812 Kryštof Maschauer, rodák Kočova na Tachovsku. Ve vedení poštovního úřadu spatřoval velký potenciál, proto opustil i svou slibně rozjetou kariéru. Podle záznamů z matriky byl dva roky dokonce magistrátním radou a návladním v Plzni. V roce 1818 se navíc tento úřad stává dědičným, a tak jej po něm mohl převzít syn Jan. Podnikání však bylo ve výsledku velmi nejisté a v roce 1869 Jan Maschauer zkrachoval. Později byl poštovní úřad zestátněn. Mezitím se Jan přesunul do Vídně, kde nastupil do služeb státní pošty. Jak také jinak.
A jak si vůbec představit tehdejší provoz na poště? Tu v Plzni svého času vedl listonoš Lexa a jeho dvě dcery. Na úřadě se starali o doručování poštovních i peněžních zásilek pro celou Plzeň a její předměstí.
Do služby nastupoval pošťák, kterému se přezdívalo “pacholek z pošty“ v devět ráno. Aby ho každý na první pohled poznal, měl na sobě barevnou uniformu. Velmi podobnou jako obecní policista, akorát na kabátě měl žluté výložky a žluté kalhoty. Na hlavě měl klobouk s chocholkem z koňských žíní. Jako správný doručovatel měl kolem krku koženou tašku s dopisy, které ten den doručoval. Navíc měl ještě druhou brašnu, do které naopak dopisy vybíral. K tomu měl i klapačku, aby každý už v průjezdu domu nebo na schodišti věděl, že se blíží listonoš.
A jaké byly poplatky? Nijak závratné, za doručení dopisu se platil jeden krejcar. Občas dostal pacholek z pošty i tuzér k dobru. Ale nemyslete si, že by i tehdy pošta neměla svou konkurenci! Tu představovali formani, co pendlovali mezi městy a také takzvané hokyně, které docházely a nosily dopisy i například do Rokycan, Stříbra, Blovic, Plas a Kralovic.
Obchodníci rádi využívali formany, kteří dojížděli z Plzně přes Vídeň do dalekého Terstu nebo přes Tyrolsko do Itálie. Zapojovali se i kupci, kteří pracovali pro firmu Becher v Karlových Varech. Ti sloužili jako přímé spojení z Plzně s německou říší.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
