Speciálně cvičení poníci rozdávají radost kamkoli vejdou, tato forma terapie je u nás na vzestupu

Co si mohou naši čtenáři představit pod pojmem ponyterapie?
Ponyterapie, radost pro každého z.s. je název našeho spolku, neboť pracujeme výhradně s poníky. Věnujeme se kontaktní terapii, která využívá koně, či poníka jako terapeutické médium a která se běžně nazývá equi terapie (terapie koněm). Člověk, je pouze doprovodem tohoto terapeuta. Tato terapie spočívá v návštěvě klientů různých zařízení.

Co dělá koně dobrými terapeuty?
Základem je charakter koně, který nebyl zrazen člověkem a má lidi opravdu rád. Dále je to výcvik, kterým každý jednotlivec prochází, a to nejlépe od hříběte. Proto si naše další terapeuty odchováváme sami a nyní připravujeme dva juniory. Poníci se nesmí bát projít dveřmi, do stísněných prostor mezi postele, do výtahu a podobně. A tak cvičně chodíme do kavárny, na hřiště, do schodů a všude, kam se dá dostat.

Jak jste se vy osobně k této terapii dostala?
Od mala jsem toužila mít koně. Většina lidí, ani rodina o tom nevěděla. Sbírala jsem jen pohlednice. Ve svých čtyřiatřiceti letech jsem si koupila konečně první kobylku a k ní malou mini poničku, jako kamarádku. Zároveň jsem vždy toužila někomu pomáhat i bez bílého pláště. A najednou mi to došlo. Toto je to, co pro mě dělají koně denně. Pomáhají mi překonat i ty nejtěžší životní situace, vždy vědí, jak se cítím a stejným způsobem se napojují. V USA jsem si všimla této naprosto běžné terapie. Nyní se začíná rozšiřovat i v ČR. Začala jsem s dětmi, školila se, zajímala se o seniory a hendikepované, a tak jsem si konečně plnila svůj sen. Naši poníci dělají lidem dny krásnější.

Kolik dnes máte poníků? Užívají si výcvik?
Dnes se u nás nachází jeden mini plemenný hřebec, dvě mini chovné klisny, dva mladí a jedno hříbě. Dále jeden větší poník a pozor, ještě máme hodného oslíka! Vždy cvičíme poníky podle jejich nálady. To znamená, že ten, který přijde s chutí, jde na řadu. Kůň je od přírody nejraději v klidu u svého krmení, s nápisem “nerušit“, ale když máte důvěru, pracují rádi.

Kam s nimi docházíte a jak taková návštěva vypadá?
Poníky naložíme do přepravníku za vozem a jedeme například do domova pro seniory, kdy poník přichází až k lůžku a nechá se hladit, nebo česat. Povídáme si o koních a o tom co mají rádi. Klienti se rozzáří a vyprávějí o tom, co mají rádi oni, že měli také koně a podobně. Rádi jim češou hřívu. Je to nepopsatelný zážitek. Také jezdíme za dětmi, kde je návštěva velmi veselá a s pestrým programem. Probíráme základní nauku o koních, poníka si mohou vyčistit, s doprovodem se mohou svézt, tančíme a na konci samozřejmě rozdáváme bonbóny.

V přítomnosti poníka každý hned pookřeje.

Jaké jsou reakce lidí, když k nim přijdete?
Lidé jsou nadšení. Usmívají se od ucha k uchu. Je to vždy nádherná návštěva. Říkají, že tak malého koně ještě neviděli, že canisterapie je krásná, ale kůň? Ten je opravdu zatím nevšední. Začnou si s poníkem povídat, jako s dávným přítelem. Jedna paní nám prozradila, že jen kvůli nám vyšla ven ze svého pokoje po půl roce. Další pán hladil poníka a stále děkoval, že ještě na koně nikdy nesahal a že bude mít zážitek po zbytek svého života. Chodící klienti vždy čekají až do konce, aby nám mohli mávat při odjezdu a těší se na další návštěvu.

Jak jsou na tom samotné instituce, znají kontaktní terapii, nebo je pro řadu z nich naprostá novinka?
Ano, dá se říct, že je tento druh kontaktní terapie koněm stále na mnoha místech ČR ještě novinkou. Věřím, že se tato, nebo jakákoli jiná terapie zvířetem ujme, neboť jsem názoru, že každý osamocený člověk a hlavně senior, by neměl žít bez zvířete.