Trvalo to tři století, ale nakonec byl původní záměr architekta Jana Blažeje Santiniho úspěšně dokončen. Naprosto unikátní projekt, který nemá v západních Čechách a možná i v celé republice obdoby, už mohli obdivovat první návštěvníci v rámci Letního barokního festivalu Plzeňského kraje.
Mariánská Týnice byla před sto lety ruina. Po zřícení kupole kostela v roce 1920 začala ještě za první republiky snaha o její záchranu, úsilí ale přerušila válka a pak totalita. Na opravu kupole se dostalo až po pádu komunistického režimu. Nyní se místu konečně navrátila bývalá krása. Zápis mezi národní kulturní památky umožnil získat dotaci EU na unikátní dostavbu nikdy nedokončeného východního ambitu, jak to před 300 lety v době vrcholného baroka plánoval architekt Jan Blažej Santini.
Snímek ze začátku 20.století: zdroj: Muzeum severního Plzeňska
Stavba východního ambitu a kaplí barokního poutního areálu Mariánská Týnice začala v roce 2018 a byla dokončena letos na jaře. Stála 60 milionů korun.
„Pracovali jsme na úkolu, který vyplynul zcela přirozeně z toho, co se tu mělo postavit. Přestávka tři sta let není tak dlouhá, však katedrála se také stavěla šest set let," říkala s nadhledem při zahájení stavby Irena Bukačová, dlouholetá ředitelka Muzea severního Plzeňska, které v objektu sídlí.
Nový východní ambit kopíruje ten opačný západní. Nachází se tam tři chodby a čtyři kaple, které byly nově vyzdobené barokními malbami. „Je to čtvercové nádvoří, které je lemováno třemi arkádovými chodbami, které jsou otevřeny zvnitřku a mají zvenku tři vstupy. Na rozích arkád, kde se setkávají, jsou kaple na zvláštním půdorysu protáhlého šestiúhelníku," popsala Bukačová.
„Určitě zde je moment překvapení a trochu si zazlívám, že jsem ho nevěděl. Kdykoliv jsem navštívil tento areál, tak čelo bylo vždy proboštství a oblast kostela a za kostelem byl takový zadní dvorek. Jak se nyní stavba doplnila o druhý ambit a dodělalo se vstupní schodiště, tak najednou vidím, že je to přesně naopak. Když se Santiniho koncepce zrealizovala, tak ta stavba najednou promlouvila úplně jiným způsobem. Vnímám to jako dvě ruce, které vytváří určitou náruč a pocit vítanosti,“ popsal své dojmy architekt Jan Soukup.
Bývalé cisterciácké poutní místo, kam patří kostel Zvěstování Panny Marie, bylo postaveno v letech 1711 až 1768. Od zrušení kláštera v roce 1785 se pro areál nenašlo využití a postupně chátral, na začátku 20. století to byla ruina. Po zřícení kupole kostel v roce 1920 začala ještě za první republiky snaha o záchranu, úsilí ale přerušila válka a pak dlouhá doba totality. Od úplné devastace areál zachránilo jen to, že v něm od roku 1952 sídlilo muzeum. Pokud vás zajímá více detailů z průběhu dostavby, můžete zhlédnout pětidílný seriál Zrcadlo baroka.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
