Mnoho z nás kolem ikonické budovy Západočeského muzea pravidelně prochází. Víte ale, kdo tuto unikátní stavbu postavil? Autorem a projektantem byl Josef Škorpil, který patří mezi významné představitele českého muzejnictví z přelomu 19. a 20. století. Dnes je to už 90 let od doby, kdy tento všestranný muzejní praktik zemřel. Připomeňme si jeho dílo, kterým se nesmazatelně zapsal do historie Plzně.
Škorpil se narodil 28. července 1856 ve Vysokém Mýtě. Po gymnáziu vystudoval stavitelství u firmy Schmoranz ve Slaťinanech na Chrudimsku. Tato firma měla široký rozsah a kromě staveb školních budov se zaměřovala i na obnovu historických památek. Další vzdělání získal ve Vídni a na Vysokém učení technicém v Praze. Působil také v Paříži, kde se seznámil i s muzejními sbírkami z celého světa. Čtyři roky také strávil v Rusku. Zemřel 15. března 1931 v Plzni.
Plzeňské muzeum bylo založeno v roce 1878, tehdy jako vlastivědné muzeum pro Plzeň a západní Čechy. Sbírky se ale stále rozrůstaly, a tak se muzeum rozdělilo na dva samostatné ústavy. Na Městské historické muzeum a Západočeské uměleckoprůmyslové muzeum.
V roce 1886 už byl Josef Škorpil ředitelem uměleckoprůmyslového muzea. Podle jeho návrhu byla na konci roku 1896 zahájena výstavba nové budovy v Kopeckého sadech. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1898, vnitřní výzdoba o rok později. V roce 1901 došlo k přesunu sbírek obou muzeí z nevyhovujících prostor do nové budovy a v roce 1913 bylo muzeum otevřeno pro návštěvníky.
Josef Škorpil ve své pracovně, zdroj: ZČM
U významných letopočtů ještě zůstaneme. V roce 1909 vznikl v Plzni Kroužek přátel starožitností, který vedl Ladislav Lábek. O dva roky později na tuto činnost navázala Společnost pro národopis a ochranu památek Plzně a okolí. Pro potřeby této společnosti koupilo město Gerlachovský dům propojený s domem Chotěšovským na náměstí Republiky. Národopisné sbírky byly poprvé zpřístupněny v roce 1915.
Začátek německé okupace v roce 1939 narušil chod všech tří muzei. V roce 1943 se dokonce muzea sloučila pod jednu německou správu. Ta zrušila několik expozic a o šetrném zacházení s cennými sbírkami nemohla být ani řeč. Samostatná činnost muzeí se obnovila až v roce 1945.
Období druhé světové války neznamenalo konec reorganizace. Ta další přišla s rokem 1848, kdy byla muzea sloučena do jednoho celku s názvem Západočeské muzeum V Plzni. V té samé době se od sbírek muzea oddělil archivní fond a dal vzniknout Archivu města Plzně, stejně tak to bylo i s knihovnou.
Budově se ovšem nevyhnula ani dřevomorka. Kvůli havarijnímu stavu se budova v roce 1984 uzavřela pro veřejnost a následovala generální oprava. Při ní byla například sejmuta i střecha. Milovníci historie mohli do muzea v roce 1998
Sejmutí věžiček v roce 1988, rekonstrukci přihlížela i řada Plzeňanů, zdroj: ZČM
Muzeum se i nadále rozšiřovalo o další pobočky. V roce 2009 spolu s městem vzniklo Muzeum loutek. V roce 2014 zahájilo činnost Muzeum církevního umění plzeňské diecéze. Novou pobočkou Západočeského muzea v Plzni se stalo v roce 2015 také Muzeum Dr. Bohumila Horáka v Rokycanech a národní kulturní památka Vodní hamr Dobřív.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
