Trojici nově narozených rozkošných nosálů si v zoo jejich matka přísně střeží
Poprvé v novodobé historii plzeňské zoo se narodila mláďata nosálů bělohubých. Zatím ošetřovatelé neví, zda se jedná o samce nebo samičky.. Matka si své rozkošné potomky velmi pečlivě brání a nenechá k nim nikoho ani přiblížit. Nosáli bez potíží šplhají na stromy, kde jim k udržení rovnováhy pomáhá dlouhý ocas. Vědecké experimenty prokázaly, že jsou poměrně inteligentní.
„Ještě předtím, než jsme stihli dokončit novou expozici nosálů nad hřivnatými vlky, jsme se dočkali mláďat. Jejich rodiče jsme dovezli na podzim loňského roku. Samce z německé Zoo Magdeburg a samici ze Zoo Vídeň,“ řekla ošetřovatelka Kristýna Rothová. Na svět přišla mláďata už 22. června. O jejich úspěšném odchovu informovala zoo až nyní.
„Jakmile budou mláďata jistější, zejména ve šplhání, celou rodinu přestěhujeme do nového výběhu, kde budou moci využívat obrovský dub. V současnosti jsou umístěni v sousedství pand červených,“ dodala Rothová. Nosálové bělohubí byli podle jeho slov v Plzni chováni již v 60. až 80. letech 20. století, poté je na dlouhou dobu vystřídali nosálové červení. Jde o zvířata s denní aktivitou, takže si je návštěvníci zoo mohou náležitě užít.
Nosál bělohubý je druh nosála z čeledi medvídkovitých. Průměrná hmotnost tohoto savce se pohybuje mezi 4 a 6 kilogramy. Samice, výrazně menší než samci, váží někdy pouhých 2,5 kilogramu, zatímco hmotnost samce se může vyšplhat až na 12,2 kilogramu. Celková délka těla dosahuje přibližně 110 centimetrů, z čehož polovinu tvoří ocas.
Nosáli bělohubí obývají zalesněná území Ameriky. Vyskytují se od hladiny moře až do nadmořské výšky 3000 metrů, od jihu Arizony a Nového Mexika přes Mexiko a Střední Ameriku až po severozápadní Kolumbii. Jižněji, tedy na jihu Kolumbie a v Ekvádoru, se vyskytuje příbuzný druh – nosál červený.
Jedná se o všežravce, kteří dávají přednost malým obratlovcům, ovoci, mršinám, hmyzu a vajíčkům. Nosáli se snadno adaptují na přítomnost člověka a podobně jako mývalové rabují v kempech odpadkové koše. Ke komunikaci využívají různé zvukové signály a tráví čas mimo jiné česáním dalších členů skupiny pomocí drápků a zubů. Když se dospělí jedinci vydají hledat potravu, zůstávají mláďata s párem chův, podobně jako je tomu u surikat. Mladí samci, a občas i samice, mají tendenci se mezi sebou hravě prát. Mezi nosály mohou vznikat i drobné konflikty o potravu.
