Profesionálové i amatéři na Šumavě už shromáždili přes milion záznamů o fauně i flóře

Velká řada monitoringu se periodicky opakuje, takovým příkladem je sledování vývoje ptačích populací. „Některá šetření se zaměřují na jeden druh. Jiná sbírají data o výskytu po ploše formou náhodných setkání. Ale i to je systematický monitoring, do kterého jsou zapojeni všichni v terénu se pohybující zaměstnanci Správy Národního parku Šumava. Jeho výsledky se prakticky okamžitě promítají v takzvané nálezové databázi,“ vysvětluje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Například na přelomu roku 2019 a 2020 pracovníci Správy NP Šumava dokončili plošný monitoring bobra evropského. Tento chráněný živočich v posledních letech na území národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava zažívá období rozmachu.

„Jeho přítomnosti si na Šumavě i v podhůří nelze nevšimnout. Do monitoringu, který se uskutečnil od září 2019 do ledna 2020, se zapojily desítky terénních pracovníků. Ti přinesli více než 1300 záznamů různých pobytových znaků, které objevili. Ty se pak musejí vyhodnocovat na základě jasných postupů, abychom zjistili, kolik rodinných okrsků bobr na Šumavě v současné době využívá,“ řekl Vladimír Dvořák, koordinátor letošního monitoringu bobra evropského.

První předběžné výsledky ukazují, že od posledního komplexního monitoringu, který byl proveden před čtyřmi lety, došlo ke zdvojnásobení počtu osídlených teritorií. Podařilo se odhalit 83 samostatných teritorií a 12 teritorií pravděpodobných.

„Podobná práce je i s posledním monitoringem zaměřeným na pobytové znaky vlka, rysa a losa. Jeho cílem bylo během jednoho dne vysledovat veškeré pobytové znaky výše zmíněných druhů po celém území NP a CHKO Šumava. Proto jsme do něj zapojili 88 lidí, kteří v jeden jediný den vyrazili na 67 míst a měli za úkol sledovat a zapsat především stopy jednotlivých zvířat a také další pobytové znaky, jako je trus, moč nebo srst,“ uvádí koordinátorka monitoringu Jitka Zenáhlíková.

„Z takového konkrétního monitoringu mám v této chvíli na stole 80 záznamů, které musím zpracovat,“ dodává Jitka Zenáhlíková. „Už dnes ale mohu říci, že jsme pobytové znaky vlka zaznamenaly v jednom dni na 14 různých místech Šumavy.“

Veškeré získané záznamy putují do Nálezové databáze. Tam se ukládají informace z cílených monitoringů i každodenních pozorování terénních zaměstnanců. Nálezovou databázi, kterou používáme pro území Národního parku i Chráněné krajinné oblasti Šumava, spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny a prostřednictvím mobilní aplikace Biolog je veřejně přístupná.

„Nálezovou databázi využíváme od roku 2009. Aktuálně je v ní pro oblast národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava s rozlohou 163 000 ha přes milion záznamů téměř 7 400 druhů. Nejstaršími záznamy jsou jednokvítek velekvětý a bradáček srdčitý na Zhůří u Rejštějna. Tyto druhy v roce 1793 pozoroval J.Ch. Lindacker a do nálezové databáze se dostaly převedením záznamů z Databanky flóry České republiky,“ upozorňuje na zajímavosti z Nálezové databáze Pavla Čížková z NP Šumava. Tyto a další staré záznamy, jako třeba pozorování medvěda hnědého z roku 1804 na Kvildě nebo rysa ostrovida z roku 1801 v Horní Vltavici se do nálezové databáze doplňují postupně.

„Pro zajímavost, jednokvítek velekvětý a bradáček srdčitý evidujeme na Šumavě i v současné době, tedy více než 200 let od prvního záznamu. Jednokvítek velekvětý jsme v posledních 10 letech zaznamenali zhruba na 15 lokalitách. Bradáček srdčitý je v posledních 10 letech uváděný především na Modravsku, ale také na Prášilsku a Boubínsku. Rys ostrovid už je v databázi také „běžnou“ položkou, oproti medvědu hnědém, který na svůj aktuální zápis do nálezové databáze stále čeká,“ dodal ředitel NP Šumava Pavel Hubený.