Entomologický Modrý Mauricius na Šumavě, vzácný brouk si hoví v tlejícím dřevě

Letošní cílený monitoring velmi vzácného brouka trnoštítce horského na území Národního parku Šumava potvrdil jeho životaschopnost. Vyskytoval se na většině lokalit, na kterých ho entomologové našli už před dvěma lety a jeho výskyt potvrdili na několika nových místech. Brouka našli jak na jižní části Šumavy, tedy na Stožecku a Novopecku, tak i na druhé straně Národního parku v oblasti Modravy a Prášil.

První záznamy o trnoštítci horském na Šumavě se objevují už v roce 1898 z oblasti Trojmezné a pak v průběhu celého 20. století. Pokaždé se však jednalo o záznamy nejvýše s několika jedinci. Před prvním cíleným monitoringem v roce 2023 bylo po roce 2020 známo pouze osm nálezů tohoto až 3,5 centimetru velkého brouka z čeledi tesaříkovitých.

„V roce 2023 proběhlo první síťové mapování trnoštítce horského pomocí živochytných nárazových pastí s feromonem na 50 bodech v rámci NP Šumava. Na 14 lokalitách bylo odchyceno celkem 70 jedinců. Tím se počet známých míst s výskytem trnoštítce rozšířil na celkem 20 lokalit v oblasti mezi Novou Pecí a Prášily,“ vysvětluje vedoucí monitoringu Lukáš Drag z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR.

„Letošní výsledky jsou podobně povzbudivé. Na třinácti lokalitách jsme odchytili 80 brouků. Trnoštítce jsme nalezli na pěti nových místech, na šesti původních se nám jeho výskyt nepodařilo potvrdit. Nutno ale dodat, že letošnímu monitoringu, který probíhal od poloviny července do poloviny srpna, nepřálo počasí, a to je pro monitoring takového druhu zásadní omezení,“ doplňuje Drag.

Při monitoringu se opět využívaly nárazové pasti s feromonem, ve kterých odchycené jedince označili a vypustili zpět o 100 až 400 metrů dále od pastí. Zkoumali tak, jak daleko se trnoštítci dokážou aktivně přesouvat.

„Potvrdilo se, že trnoštítec je schopný překonávat vzdálenost až několik stovek metrů. Získaná data nám pomohou odhadnout doletový potenciál populace a následně přizpůsobit péči o území tak, aby nové vhodné biotopy vznikaly v dosažitelných vzdálenostech od stávajících výskytů,“ prozrazuje entomoložka Správy NP Šumava Lucie Ambrožová.

Šumava jako Archa Noemova

Díky tomu, že se na území Národního parku Šumava i Bavorského lesa podporují rozsáhlé bezzásahové plochy, je velmi pravděpodobné, že trnoštítec horský se tu v životaschopné populaci bude vyskytovat i nadále. Vyhledává totiž tlející dřevo jehličnanů. Nejčastěji se nachází v tlejících souších, pařezech, nebo ležících kmenech smrků a borovic.

„My se už řadu let snažíme vytvářet co nevhodnější podmínky pro jeho přežití a populační růst. Na odumřelé stromy, v území, které ponecháváme přírodě, totiž není vázaný pouze trnoštítec horský, ale další druhy brouků, hub i ptáků. Šumava je tak prokazatelně Archou Noemovou, která tyto ohrožené druhy zachraňuje pro budoucí generace. To je jedno z poslání národního parku,“ dodal ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.