Na obnově Škodovky zničené náletem z 25. dubna 1945 se začalo pracovat hned po osvobození

Velmi rychle potřebovalo opět svobodné Československo zahájit výrobu lokomotiv, vagónových soukolí i zemědělských traktorů. Už v létě roku 1945 si v Plzni obrazně podávaly dveře tehdejší politické špičky. Cílem bylo podpořit velké úsilí škodováků o obnovu zničené továrny. V říjnu 1945 byla Škodovka znárodněna.

Ze zničené továrny bylo do konce roku 1945 odvezeno 3 000 vagónů šrotu a suti o celkové váze 35 000 tun. Téhož roku se při rekonstrukci spotřebovalo mimo jiné 4 735 tun železa, 870 tun cementu, 1 320 000 cihel a 22 400 čtverečních metrů skla. Škodováci odpracovali na obnově továrny 100 000 brigádnických hodin. První poválečné žhavé železo vyprodukovala slévárna už 17. srpna 1945. Jen na slévárně bylo třeba obednit střechu o rozloze 16 000 metrů čtverečních, položit 7 000 metrů čtverečních skla a opravit a znovu zprovoznit 173 formovacích a obráběcích strojů.

Nejdůležitějším cílem byla obnova ocelárny, na kterou dopadlo při náletu padesát tříštivých a mnoho zápalných pum. Výbuchy proměnily ocelárnu, která byla škodováckou chloubou, ve spleť železa a betonu uvnitř pobořených zdí. Všude bylo roztrhané plynové vedení, krátery v zemi, na polovinu usekané komíny. Srdce ocelárny bylo bezprostředně po náletu označeno ještě německými odborníky za neopravitelné. Obnovení provozu martinských pecí odhadli na půl roku.

Po osvobození ale rozhodla Česká komise, že je možné znovu zahájit výrobu už v polovině září. Termín se ale doslova zázračně podařilo ještě zkrátit. Už 6. září byla odpíchnuta první poválečná martinská ocel ve Škodovce. Nad ocelárnou ještě chyběl kus střechy, ve zdech zely obrovské díry a kolem se válely hromady zatím neodklizených trosek.

Po zahájení výroby oceli ale vyvstal jiný zásadní problém – chyběly elektrody pro martinské pece. Jejich zásoby stačily pouze na dva týdny. Hrozilo proto, že obnovený provoz ocelárny poběží pouze čtrnáct dnů. V tehdejším Československu se elektrody nevyráběly a začalo shánění v zahraničí. O pomoc byla požádána UNRRA, která je měla opatřit v USA. To se nepodařilo a selhal i pokus sehnat elektrody v Anglii. Nakonec jeden škodovácký nákupčí objevil 50 tun elektrod v jedné německé továrně. Se svolením americké okupační správy se podařilo elektrody dopravit do Plzně a zachránit tak provoz ocelárny.

Ohlášený nálet amerických bombardérů před 80 lety zdemoloval plzeňskou Škodu

Pátek, 25. dubna 2025, 06:31ZprávySpolečnost

Ničivý nálet amerických bombardérů zdemoloval přesně před 80 lety rozsáhlý areál plzeňské Škody. Až do osudného náletu 25. dubna 1945 zbrojovka na území protektorátu produkovala stíhače tanků, děla i munici pro německou armádu. Ale nebyla sama....

V další fázi se usilovalo o zahájení výroby lokomotiv, které v poválečné době citelně chyběly. Vozový park státních drah byl zastaralý a rozbitý. Vyžadoval okamžité opravy. Do dílen lokomotivky se proto dotáhly vraky lokomotiv. V nouzové dílně montovny, která přečkala nálet bez větších škod, se opravovaly rozstřílené či náletem rozbité stroje. Od jara do podzimu 1945 převzaly dráhy padesát opravených lokomotiv. První vyrobenou lokomotivu chtěla Škodovka dát republice pod vánoční stromeček – a to se nakonec podařilo za cenu nejrůznějších improvizací.

Nálet a následný požár zdemolovaly rozsáhlý sklad modelů. Továrna tak přišla o celou řadu pomůcek, se kterými se běžně pracovalo. Bylo nezbytně nutné sehnat velké množství kvalitního dřeva a začít rychle vyrábět modely nové. Na jaře 1946 obnovily Škodovy závody chod posledních mechanických dílen. Jedno z nejvíce poškozených oddělení, strojírna, jejíž rekonstrukce se odhadovala na dva roky, zahájila výrobu v květnu 1946.

V areálu Škody je pomník, na kterém jsou jména obětí amerického bombardování