Američané svedli na Šumavě před koncem války krvavé bitvy ve Zhůří a v Grubergu

A co se vlastně stalo v dnes již neexistující obci Zhůří nedaleko od Železné Rudy? Už 4. května 1945 se v prostoru kolem Zhůří dostala do potyčky s německými důstojnickými kadety 2. jízdní průzkumná eskadrona, která měla ve výzbroji kolové obrněnce M8. Američané museli ustoupit a přišli o dva transportéry M8 a o čtyři jeepy. Měli i několik raněných, později i dva padlé a zajaté. To hlavní ale mělo přijít až druhý den.

„Když šli 5. května Američané z 90. pěší divize do další akce, zřejmě o předchozím incidentu neměli poznatky, nebo situaci s očekávaným závěrem války trestuhodně podcenili. Přišli do Zhůří a viděli domy ověšené bílými prapory. Na návsi a na okraji vesnice stály dva transportéry M8 a jeepy. Šlo o stroje ukořistěné Němci o den dříve. Teprve na poslední chvíli si vojáci všimli toho, že na čele jedné M8 je křídou provokativně namalovaný hákový kříž. Byla to léčka,“ říká publicista a badatel Zdeněk Roučka, který se bitvou na Zhůří podrobně zabýval. Díky jeho iniciativě je tam od roku 2022 nový památník.

Američany na Zhůří překvapila střelba z kulometu z ukořistěného M8. Američané zalehli do mělkého příkopu u silnice. Hned první dávkou bylo zabito sedm Američanů. Později padli ještě další tři. Na místě bylo ještě dalších deset zraněných. „Za normální situace by se Američané stáhli a požádali by o podporu dělostřelectva. Byl to pro ně obrovský šok a roztrpčení. Během krátké doby se zformovali a zahájili protiútok pomocí kulometů a minometů. Ve vesnici se regulérně bojovalo několik hodin. Výsledkem bylo zřejmě 24 mrtvých Němců - důstojnických kadetů. Přesný počet nelze zjistit. Dalších 70 padlo do zajetí,“ popsal boj Roučka.

Další bitva se strhla 6. května 1945 dopoledne, když postupovali vojáci 358. pluku velmi obezřetně od Prášil do vnitrozemí. Měli za úkol toto území vyčistit a proniknout dál. Na Gruberg a okolí mířila rota B v počtu 200 Američanů. Když se přiblížili k prvním domům, uvítala je střelba. V některých domech na ně čekali mladí „fahnenjunkeři". Američané se stáhli zpět k Prášilům. Šlo o osvědčenou taktiku, ustoupit a nepřítele překvapit taktickým úderem. Po krátké době zaútočili ze dvou stran.

Z jednoho domu ostřeloval Američany kulomet, další němečtí vojáci stříleli z pušek a samopalů. Nevýhodou junkerů bylo, že se opevnili asi ve dvou domech uprostřed osady, či v jejich blízkosti. Postupně byli sevřeni v obklíčeni a museli logicky prohrát. Boj skončil asi v 11.30 hod. Američané měli šest raněných, z toho dva velmi těžce. Oba pěšáci ale svá těžká zranění přežili.

„Během divoké střelby 11 německých mladíků padlo. Další se postupně stáhli do vnitřku domů. Tam se podle hlášení odehrály i scény, kdy američtí pěšáci vtrhli dovnitř a způsobili tam střelbou zblízka krvavé peklo. Snaha některých Němců vzdát se přišla až příliš pozdě! V boji s největší pravděpodobností padlo asi 21 mladých junkerů. Z toho jedenáct v boji. Dalších deset patrně utrpělo těžká zranění a rozezlení Američané je nechali zemřít. Je také možné, že je z pomsty za padlé spolubojovníky zastřelili,“ uvedl k druhé operaci Roučka.

Později se objevilo šokující obvinění, že zajaté Němce prosící o život zmasakrovali po boji v Grubergu černošští vojáci. Ti je měli údajně podřezat noži. Tuto nepotvrzenou senzační verzi o masakru na Grubergu publikoval i seriál o zmizelé Šumavě. V domě rozhodně nemohli vraždit černošští vojáci. Vzhledem k rasové segregaci v americké armádě černí vojáci plnili v drtivé většině funkce týlových praporů. Zajišťovali stavební práce, přepravu vojenského materiálu, zásob a provoz prádelen. „Pokud by američtí vojáci podřezali zajaté vojáky, šlo by o těžký zločin. Čekal by je válečný soud a tvrdé tresty za vraždy,“ dodal Roučka.

Dne 6. května 1945 obsadila část 358. pluku s kavaleristy bez většího odporu Rejštejn a po kruhovém obklíčeni v 17 hod. Kašperské Hory. Do zajetí bylo vzato na 1100 nepřátel.