Děsivý masakr zažila před 80 lety Plzeň. Při obřím náletu spojeneckých bombardérů zahynulo nejméně 850 lidí

„Byla zničena nádražní hala a kolejiště, seřaďovací nádraží se ocitlo úplně mimo provoz, 85 lokomotiv se proměnilo ve změť nepotřebného šrotu. Z vagónů zůstaly většinou jen železné, ohořelé trosky. Ušetřeny nebyly ani veškeré nádražní budovy, výtopny, skladiště, truhlárny, soustružny, provozní dílny, točny, elektrické vedení, rozvodný vody a plynu. Ničivé výbuchy bomb zdevastovaly blízkou Jateční třídu, jatka, řeznické družstvo, doslova smetly nouzovou kolonii Cikánku na konci Jateční,“ popsal bombardování publicista Zdeněk Roučka, autor knihy Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu, která tuto událost podrobně mapuje.

Mnoho domů v Doubravce a na Letné pykalo za svou blízkou polohu u cíle. Měšťanský pivovar zasáhlo 111 bomb, areál Plzeňského akciového pivovaru 81. Zkáza postihla sklepy, varny, spilky, dílny, lahvovnu a pivovarské obytné domy. Strategický a vojenský cíl náletu byl splněn. Plzeňské nádraží, tak důležité pro německou armádu, zůstalo až do konce války zcela mimo provoz. Důležité je zmínit, že město bylo pro spojenecké bombardéry důležitým cílem vzhledem k tomu, že plzeňská Škoda vyráběla obrovské množství zbraní pro německou armádu. Po železnici se zase přepravovalo množství zbraní, munice i posil.

Bilance náletu však byla tragická. Z řad železničářů a cestujících zahynulo v prostoru nádraží 347 osob, raněných bylo 453. Mnozí z nich na těžká zranění později zemřeli. Bomby, které poničily část zdí hlavní nádražní budovy a spojovací koridor s předvstupy do čekáren, měly zničující účinek. „Pod jižní spojovací chodbou byl ve sklepních prostorech už dříve zřízen obrovský „vydřevěný" kryt. Sloužil také jako útulek pro mnoho uprchlíků. Jednalo se hlavně o rodiny s dětmi. Tito uprchlíci z východních oblastí Německa tehdy Plzní projížděli. Exploze a tlaková vlna ve 4.05 hod. způsobily v uzavřeném prostoru obrovský masakr. V přeplněném podzemním krytu zahynulo více než 600 německých vojáků a zmíněných uprchlíků,“ popsal děsivé následky bombardování Roučka.

Železničářům zůstaly navždy v paměti příšerné zážitky z následného vyprošťování částí roztrhaných mrtvých. Nákladní auta vozila tragické náklady rovnou na Ústřední hřbitov. Ostatky se ukládaly do čtyř šachtových hromadných hrobů. „Hrůzné práce trvaly celé dva měsíce. Poslední kusy těl vyprostili němečtí zajatci z trosek až koncem června. I přes mohutnou dezinfekci celého prostoru se po nástupištích šířil po celou dobu obrovský zápach,“ zdůraznil Zdeněk Roučka.

Mezi nejvíce zasažená místa náletu v plzeňské městské části Doubravka patřila také dělnická kolonie Cikánka mezi Jateční ulicí a řekou Berounkou. Zcela zničeno bylo kromě kolonie Cikánka 120 domů, dalších 154 bylo poničeno těžce a 2053 domů utrpělo lehké poškození. Také zde zahynulo velké množství osob. Řadu z nich tvořili němečtí vojáci, přesný počet obětí se nepodařilo zjistit. Mluví se o tom, že pod zemí jsou tam dodnes stovky těl lidí zabitých při náletu. V jednom podzemním krytu, na který tehdy dopadla letecká puma, zahynulo kolem stovky civilistů. Při náletu zemřela také učitelka ze základní školy společně s 38 dětmi.

Druhý den přišel další nálet

O den později 18. dubna 1945 následoval další nálet na Plzeň. Tentokrát se nad městem objevilo 21 letounů z 8. letecké armády. Cílem mělo být seřaďovací nádraží v Koterově a ETD Doudlevce. Překvapení bylo dokonalé, letecký poplach byl vyhlášen pozdě. Když začala ve 14.12 hod. houkat jen část z poškozených sirén, bomby už dopadaly na město. Američané zamýšlený cíl při přeletu minuli, ale palba protivzdušné obrany donutila vzápětí manévrující letouny nepřesně shodit náklad a spěšně opustit nebe nad městem.

Bomby dopadly tam, kde to nikdo nečekal. Téměř 62 tun jich zasáhlo Slovany a Petrohrad a způsobily značné škody. Postižena byla především Nepomucká třída a prostor mezi ní a řekou Radbuzou s mnoha rodinnými domky. Zasaženy byly i domy v okolí Jiráskova náměstí. V sutinách zůstaly desítky mrtvých. Organizace odklizovacích prací byla velice ztížená kvůli nasazení veškeré dostupné techniky a záchranných oddílů Luftschutzu v prostoru Doubravky a Letné po náletu z předchozího dne.

„Nálety byly další těžkou ranou pro všechny Plzeňany. Město ovládla psychóza strachu a obrovská deprese. Obyvatelé se děsili, co přinesou další dny. Kdo mohl a měl příbuzné nebo známé na venkově, opouštěl kvapem pěšky zdevastované město. Mnozí posílali pryč své děti. Zoufalé přání lidí, aby byl všemu konec, nemohlo být naplněno. Nikdo nemohl tušit, kdy válka skončí,“ dodal Zdeněk Roučka.