Soud rehabilitoval devět kněží zatčených v roce 1949. Žádný z nich se spravedlnosti nedožil

O případu informoval právník Lubomír Müller, který návrh na rehabilitaci inicioval. Podle něj byli duchovní viněni mimo jiné z toho, že ochotně přijímali tajnou kurýrní cestou různé ilegálně rozmnožované oběžníky s protistátním obsahem - takzvané pastýřské listy, pokyny o exkomunikaci, dekret Svaté stolice a jiné. Režim považoval za závadný i způsob, jakým odůvodnili v prohlášení adresovaném tehdejší vládě a výboru Národní fronty fakt, že se zřekli svých kněžských platů.

"Uvěznění byli po několika týdnech stresujícího pobytu ve vazbě propuštěni, aniž by došlo k jejich odsouzení. Tehdy platná ústava proklamovala, že každý má právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru," uvedl Lubomír Müller, který se zabývá rehabilitacemi lidí utlačovaných komunistickým režimem. Minulý rok zastupoval také faráře Josefa Toufara, zatčeného a umučeného příslušníky komunistické Státní bezpečnosti v roce 1950 v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem.

Plzeňský soud nyní rehabilitoval duchovní Bedřicha Bohdala, Františka Slavíčka, Františka Korála, Jindřicha Senfta, Václava Klaboucha, Josefa Zahrádku, Karla Forsta, Františka Jílka a Karla Smetanu, kteří působili v západních Čechách. Zatčeni a umístěni do vazby byli 9. září 1949. Rehabilitace se nikdo z nich nedožil, v době zatčení bylo nejmladšímu z nich 37 let a nejstaršímu 73 roků.

Mezi uvězněnými byl původně ještě František Wonka, který byl rehabilitován z podnětu svého vzdáleného příbuzného v roce 2021, a také Josef Resl. Resl byl nakonec odsouzen k čtyřletému trestu těžkého žaláře, takže se na něj vztahovala rehabilitace přímo ze zákona, řekl Müller.

"Senát pod vedením (soudce) Tomáše Mahra dospěl k závěru, že v této věci je třeba i po více než 75 letech zjednat nápravu, a dodal, že soudy mají povinnost rehabilitační předpisy interpretovat extenzivně ve prospěch dotčených osob. Jedině takto mohou být adekvátně naplněny požadavky Listiny základních práv a svobod a ochrana práva na spravedlivý proces," uvedl Müller. Soud tak podle něj zároveň potvrdil, že stát nemá právo zasahovat do pokynů o exkomunikaci, není oprávněn určovat pravidla pro vyloučení z náboženské organizace, ani trestat nikoho za to, že se veřejně zříká kněžských platů. "Nikdo není povinen takové platy přijímat a zavázat se tak ke službě světské vrchnosti. Právní zásady z tohoto rozhodnutí se tedy netýkají jen oněch devíti duchovních římskokatolické církve, ale mají obecnou platnost," dodal Müller.