Velkou výzvou bylo zvládání předsudků mezi romskou a ukrajinskou částí našich klientů, říká koordinátor Pixly

Kolik máte v tuto chvíli aktivních klientů a kolik z nich zhruba pochází z ukrajinské komunity?
Aktivních klientů, kteří využívají službu NZDM Pixla v ambulantní nebo terénní formě, evidujeme téměř 400 z celkem 760. A momentálně máme 100 aktivních klientů z celkem 335 z řad Ukrajinců. Jen pro vysvětlení doplním, že klienty NZDM Pixla jsou děti a mladí lidé od začátku školní docházky do 20 let z Plzně a blízkého okolí, kteří zažívají nepříznivou sociální situaci, nebo jí jsou ohroženi. 

S čím se na vás obracejí? Jak se jejich potřeby směrem k vám proměnily za tři roky, kdy přišli do Čech první uprchlíci?
Klienti se na nás obracejí se širokou škálou zakázek. Od trávení volného času, doučování a pomoci se školou, přes psychické obtíže, až po pomoc s administrativou a sociálními zakázkami. Změny nastaly, protože velkou výzvou bylo například zvládání předsudků mezi romskou a ukrajinskou částí našich klientů. Podařilo se nám zaměstnat dvě kolegyně z Ukrajiny a díky nim jsme mohli začít službu poskytovat i klientům, se kterými bychom se zpočátku vůbec nedorozuměli. Zpočátku se zakázky spíše týkaly krátkodobého horizontu, ale postupem času si uprchlíci stále více uvědomují, že jejich pobyt v ČR může být dlouhodobý. Teď se tedy ještě víc snaží o integraci a zakázky se týkají školy ale i lékařů nebo práce. 

Řešili jste třeba teď i přijímačky na střední školy?
Ano, přijímačky jsou velké téma a pracujeme na něm s klienty dlouhodobě. Od základního kariérního poradenství a volbu oborů, doprovody na dny otevřených dveří a zjišťování informací a šancí, přes pomoc s "papírováním" a přípravou na testy a pohovory. Jsme zapojeni do projektu To dáš! a s klienty trénujeme přijímačky nanečisto nebo spolupracujeme s Galerií města Plzně v přípravě na talentové zkoušky. Také jsme aktuálně zavedli pravidelné konverzační lekce českého jazyka pro ukrajinské klienty.

Velkým tématem je teď napjatá atmosféra v Plzni, kdy Ukrajinci čelí vlně nenávisti, především v online prostředí. Jak to vnímají děti a mladiství, se kterými přicházíte do kontaktu?
Pozorujeme, že hraje roli věk, protože malé děti neprojevují předsudečnou nenávist. Čím jsou starší, tím více přejímají narativ dospělých (především z rodiny), který je často nenávistný. Naší prací pak mimo jiné je i určitá mediace a snaha o vzájemné porozumění. S potěšením musím říct, že se to v prostředí naší služby postupně daří.

Klienti však atmosféru nenávisti od majority vnímají. A nejde jen o ukrajinské klienty. To, co zažívají oni, totiž v obdobné formě a rozsahu, zažívají dlouhodobě i klienti romského etnika.

Řešíte i šikanu?
Bohužel ano. V drtivé většině se naši klienti se šikanou setkali nebo setkávají. Projevy šikany jsou ve školách časté, ale nejen tam. Děti se s ní setkávají kdekoli a díky online formě i kdykoli. Nejsou však výjimkou ani situace, kdy se z role oběti stane agresor. U nás pracujeme s pachateli i obětmi šikany.

Jaké jsou pak postupy? Do jaké míry se to povede urovnat v rámci školy? Máte i zkušenost s tím, že muselo dítě změnit školu?
Někdy pomůže už jen to, když se nám klient svěří a zjistí, že na to není sám. Společně také můžeme se školou vyjednat nápravu, což někdy pomůže situaci urovnat. Řešíme však i případy, kdy raději klient školu změní, protože třeba nevěří, že je v ní změna k lepšímu možná. 

S kým ještě spolupracujete?
Snažíme se spolupracovat s kýmkoli relevantním v individuálních zakázkách. Spolupracujeme s OSPODy, se školami (učiteli, výchovnými poradci, preventisty, školními psychology, sociálními pedagogy a dalšími), s rodiči, s kurátory pro mládež, Odborem bezpečnosti a prevence kriminality magistrátu města Plzně, Probační a mediační službou, Centrem pro integraci cizinců, nebo dalšími institucemi a specializovanými organizacemi (ZČU, SVP, Krajské centrum vzdělávání, Člověk v tísni, Duševní servis, Patron dětí, CAP a další).

Je pro nás však důležité, že spolupráce probíhá se souhlasem, vědomím a ve prospěch našich klientů.

Máte zkušenost, že by šikana zašla tak daleko, že by se do věci zapojila i policie?
Podle mých informací policie šikanu řeší až v opravdu vážných případech jako je napadení, nebezpečné vyhrožování a podobně. Řešení šikany je nejčastěji v gesci školy, která však může mít určitou kontrolu jen na své půdě. K šikaně však dochází i mimo ni a v už zmíněném online prostředí. 

Sice jsme se setkali i s případy, kdy po vyjasnění vyšlo najevo, že například kvůli jazykové bariéře dítě vnímalo legraci jako šikanu, protože nerozumělo, čemu se české děti smějí. Je ale důležité, jak to vnímá ten jedinec a hranice mezi "škádlením" a šikanou může být velmi tenká.  

Pokud se situace podcení, může dojít i k tragickým následkům. Řešili jsme s jednou školou případ našeho klienta, který si kvůli strachu ze spolužáků na obranu do školy přinesl kuchyňský nůž. Díky včasné intervenci tak nedošlo k něčemu vážnějšímu.

Na debatě, kde byli zástupci Městské policie Plzeň a ukrajinská komunita, zazněly příklady, co u Plzeňanů vzbuzuje zhoršený pocit bezpečí. Zazníval hlavně problém, kdy ukrajinská mládež holduje alkoholu a pak „hlučí“ v ulicích. Asistent prevence kriminality Vladimir Skačkov argumentoval, že mládež moc neví, jak trávit volný čas. Myslíte, že by nějaká větší nabídka volnočasových aktivit mohla v tomto směru pomoci? Máte i vy nějaké takové projekty?
Z mého pohledu se však chová stejně jako mládež česká, jen si toho lidé díky jazykové odlišnosti víc všímají. Potvrzuji však, že nabídka aktivit pro ukrajinské děti a mládež není dostačující, anebo je pro ně finančně nedostupná. 

U nás máme řadu aktivit. Například hudební zkušebnu, lekce tance, fotbalové tréninky Ligy férového fotbalu, doučujeme, pořádáme letní zátěžové pobyty, výlety a kulturní akce a mnohé další. Naše kapacity jsou však zoufale přeplněné. Byly bychom proto rádi, pokud by pro ukrajinskou cílovou skupinu byla nabídka větší a více dostupná. Je třeba si uvědomit, že od začátku války do Plzně přišlo několik tisíc nových nezletilých, a kapacity sociálních služeb a programů pro nízkoprahovou práci s dětmi a mládeží, které by tomuto nárůstu odpovídaly, nevznikly, nebo vznikají stále jen pomalu a v malém objemu.