Diecézní charita loni poskytla v Plzni 15 000 asistencí uprchlíkům z Ukrajiny. Potravinovou pomoc jich využilo 2800

Dalším stovkám ukrajinských běženců pomáhali pracovníci Charity s hledáním ubytování či zaměstnání. Nezbytnou znalost českého jazyka si díky jazykovým kurzům pořádaným Diecézní charitou Plzeň osvojovalo 530 uprchlíků. V roce 2025 dojde k rozvoji zejména v oblasti jazykového vzdělávání a pracovněprávního poradenství.

Nejčastější formou pomoci je asistence, což se stalo v 15 000 případech. Asistencí se myslí doprovod ukrajinského uprchlíka nebo pomoc při řešení jeho osobních záležitostí, obvykle úředního rázu. Asistenci nejčastěji zajišťují interkulturní pracovníci, kteří ovládají ukrajinštinu a dokážou v navštívených institucích zajistit také tlumočení. Vedle úřadů patří mezi takové instituce například lékařská zařízení či školy.

Potřeba poskytovat doprovázení na Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) Ministerstva vnitra v Plzni ani v roce 2025 nepolevuje. „Od 11. února nabyl účinnosti zákon LEX Ukrajina VII., který umožňuje válečným uprchlíkům z Ukrajiny prodloužit dočasnou ochranu o jeden rok. K tomuto datu byla také oficiálně spuštěna on-line rezervace. Celý proces prodloužení je rozdělen do dvou fází, a to již zmíněná on-line rezervace, kterou je zapotřebí učinit do 15. března. Dalším krokem je osobní návštěva pracoviště MVČR v předem objednaném termínu k vylepení vízového štítku,“ vysvětluje Denisa Victory, která zde jako sociální pracovnice cizincům pomáhá.

„Interkulturní pracovníci se znalostí ukrajinského jazyka pomáhají s on-line rezervací zejména osobám, které z důvodu věku, zdravotního handicapu či absence výpočetní techniky nedokáží úkon provést sami. Také uprchlíky informují, jaké náležitosti je zapotřebí předložit při osobní návštěvě MVČR, a v neposlední řadě tlumočí na přepážkách a zajišťují komunikaci mezi cizinci a pracovníky úřadu, čímž značnou mírou přispívají k plynulosti celého procesu,“ vysvětluje Denisa Victory.

Pomoc směřuje k úspěšné integraci uprchlíků

Už v létě 2022 otevřela Diecézní charita Plzeň vlastní Komunitní centrum na podporu ukrajinských uprchlíků. Zaměřuje se zejména na nejrůznější integrační a vzdělávací aktivity. Docházejí tam děti, jejich rodiče i senioři. Bohatý program zahrnuje kurzy češtiny pro různé kategorie studujících, besedy, integrační setkání na užitečná témata, společné výlety po památkách nebo důležitých institucích Plzeňska, jazykové kavárny, skupinová setkání pro maminky s dětmi, setkání dětí a mládeže k rozvoji komunikačních dovedností, podpůrné skupiny s psycholožkou a mnohé další.

V letošním roce jsou charitní jazykové kurzy otvírány i v dalších městech diecéze – v Boru u Tachova, Tachově a Chebu. Škála kurzů se stále rozšiřuje, Diecézní charita Plzeň zajišťuje mimo jiných kurzy intenzivní, konverzační, profesní, s hlídáním dětí a ve více úrovních náročnosti pro pokročilé. Další novinky přijdou v květnu.

„Plánujeme dále rozšířit naši činnost pro uprchlíky z Ukrajiny i na pracovní poradenství, jehož cílem je pomoci lidem zlepšit jejich postavení na trhu práce, zvýšit kvalifikaci, pomoci s nostrifikací vzdělání, s orientací na trhu práce. Budeme také realizovat profesní kurzy českého jazyka, které budou i podporou k pracovnímu poradenství. Bude se jednat o pozice ve službách, gastronomii, ekonomicko- účetních oborech a podobně. Nebudeme se specializovat na vysoce odborné profese. Předpokladem pro účast bude už předchozí znalost jazyka, aby bylo možné navázat se specifickou slovní zásobou a frázemi,“ říká Eva Petříková z Diecézní charity Plzeň.

Přišly o domov a samy pomáhají

V Diecézní charitě Plzeň již dokonce pracují ženy, které do Česka přišly jako uprchlice z Ukrajiny. Pomáhají zde svým krajanům. Jednou z nich je paní Iryna pocházející z okupovaného Melitopolu. V okupaci se svým manželem zůstala čtyři měsíce v naději, že se válka brzy přežene. Pracovala na úřadu práce a pomáhala jak nezaměstnaným, tak mládeži rozhodující se o svém budoucím povolání. Manžel pracoval jako novinář, a když ruští vojáci začali novináře zatýkat podle předem daného seznamu a odvážet je neznámo kam, rozhodli se manželé z Ukrajiny odejít.

Dnes je paní Iryna součástí týmu Komunitního centra. „Organizuji výlety po Plzni, po Plzeňském kraji, a také aktivity pro děti a mládež z Ukrajiny,“ říká. „Cítím se lépe, když pomáhám. Pomáhám dětem a vím, že je to pro ně důležité.“ Patří mezi ty ukrajinské občany, kteří by se rádi vrátili domů. „Moc se mi stýská po domově a rodičích. Cítím se tady dobře, ale chtěla bych se vrátit domů, pokud bude taková možnost.“

Její kolegyně, paní Olena, utekla s dcerou před okupačními vojsky ze Záporoží. Na Ukrajině pracovala jako psycholožka. V Komunitním centru vede podpůrné skupiny pro dospělé, mládež i děti. „Probíráme citlivá témata, která je trápí,“ přibližuje své poslání v Charitě. Ve volném čase plete ponožky pro ukrajinské vojáky. „Dobrota je znak lidskosti a není v ní nerovnosti,“ dodává.