Zkušenosti českých dělostřelců z mise v Litvě: Dany jsou pořád užitečnou zbraní, ale s Caesary to půjde líp a rychleji
Dělostřelci z Jinců se po roce vrátili z mise z Litvy do České republiky. Do zahraniční operace se vůbec poprvé od 2. světové války vydali i se svojí těžkou technikou. Využili samohybné kanonové houfnice DANA vz. 77. Profesionální vojáky do mise eFP doprovázela také jednotka aktivní zálohy.
Dvě dělostřelecké rotace byly po celý loňský rok součástí alianční mise předsunuté přítomnosti (enhanced Forward Presence). Hlavním úkolem více než stovky Čechů byla palebná podpora aliančních jednotek, které v zemi působí, společně s dalšími pěti státy NATO – Lucemburskem, Belgií, Nizozemskem a Norskem. „Prokázali vysokou míru profesionality a odhodlání. Oba oddíly obstály i při cvičeních, které z ČR neznají, například střelby do moře. Jsem na to, co v Litvě předvedli, hrdý,“ uvedl velitel 13. dělostřeleckého pluku plukovník Jan Cífka.
S Danou nejspíš naposledy
V litevské Rukle se poprvé o druhé války, a nejspíš naposledy, představilo několik samohybných kanonových houfnic DANA vz. 77. Podle velitele druhého úkolového uskupení majora Romana Buldry se tato legendární těžká technika při společných cvičeních osvědčila. „Přestože jsou tyto samohybné kanonové houfnice na konci životnosti, jsou stále užitečnou dělostřeleckou zbraní – zejména při nasazení na nižším taktickém stupni, v našem případě na úrovni mechanizovaný/tankový prapor, kdy není obvyklé disponovat zbraní s tak velkou ráží a dostřelem 20 kilometrů,“ říká.
Jediným hendikepem prý byla absence automatického systému řízení palby, který by urychlil výpočet prvků a předávání zpráv. „S tím jsme museli počítat a zahrnout to do plánování dané operace či cvičení,“ doplnil Buldra. S ohledem na plnění úkolů přímé palebné podpory praporu děla DANA ale obstála a vedla si dokonce velice dobře. „S houfnicemi Caesar, které bude mít náš pluk po modernizaci jako hlavní zbraň, bude ale samozřejmě plnění úkolů lepší a rychlejší,“ uvádí.
Jednoduchá spolupráce se spojenci díky pečlivé dlouhodobé přípravě
Jádro 16. rotace eFP tvořil 414. nizozemsko-německý tankový prapor, který s českým protějškem zahájil spolupráci už v srpnu 2023, tedy několik měsíců před nasazením. „Hodně to pomohlo. Spolupráce byla jednoduchá, protože z 80 procent jsme věděli, s kým budeme v týmu a co očekávat,“ dokládá Buldra. I on hodnotí nasazení jako velmi úspěšné. „V průběhu celého roku jsme se účastnili řady mezinárodních cvičení s domácími Litevci, Němci, Nizozemci i Američany. Oceňovali naši flexibilitu, přesnost, včasnost a soustředění při plnění úkolů. Dokázali jsme jim také, že zvládáme taktiku při nasazení dělostřelectva, ochranu vojsk, pozitivní ohlasy máme i na naše dovednosti ve zdravotnické oblasti.“
Součástí nasazení 4. úkolového uskupení byly i dvě osádky děl tvořených vojáky aktivní zálohy 13. dělostřeleckého pluku. „Pro nás to byly plnohodnotné týmy. Velice rychle zapadly do kolektivu palebné čety. I proto, že jsme jejich začlenění věnovali podstatnou část přípravy před výjezdem. Jsem moc rád, že dostali příležitost a mohu s čistým svědomím říct, že ji plně využili a jsou pro nás plnohodnotnými partnery,“ uzavírá Buldra.
