Počasí dnes
-1,2 °C, zítra
-3 °C
-1,2 °C, zítra-3 °C
Neděle 12. ledna 2025 | Svátek má Pravoslav
-1,2 °C, zítra-3 °C
Ani moc slané, ani moc kyselé, příjemně vonící, dobře nakrouhané a akorát tak křupavé - tak má vypadat správné kysané zelí. V plzeňském obvodu Křimice, kde se zelí tradičně pěstuje a zpracovává, se o víkendu posedmnácté soutěžilo o to nejlepší nakládané kysané zelí. Do soutěže Křimický zelmistr se přihlásilo rekordních 26 soutěžních vzorků kuchařů z Křimic, Plzně, Bdeněvse, Města Touškova a okolních míst, kde se kolem řeky Mže proslulé místní zelí pěstuje.
„Soutěž začala v roce 2008, původně tak, že zastupitelé své vzorky nakládaného zelí přinesli na úřad a tam je ochutnávali a hodnotili. Postupně se to ale rozrostlo do větších rozměrů," řekl starosta Vít Mojžíš (Plzeňská aliance).
V pátém plzeňském obvodu Křimice, kde žije asi 2600 obyvatel, údajně vědí o zelí všechno - zelná hlávka a vlnky řeky Mže si dokonce našly cestu do obecního znaku. Právě úrodná země kolem Mže dává podle místních zelným hlávkám jedinečnou chuť a kvalitu. „My si samozřejmě myslíme, že zelí existuje asi jen v Křimicích. Jsou lokality po celé republice, kde se pěstuje, ale díky řece Mži a polím, která jsou kolem ní, je to naše zelí ojedinělé," zdůraznil starosta.
Za pravdu mu dal i Vladimír Lobkowicz, majitel místní Zelárny Lobkowicz, která ročně zpracuje tisíc tun zelí. „Kupujeme ho od místních sedláků. Jedna hlávka je velká asi jako fotbalový míč a váží nejčastěji kolem pěti kilo. Krouháme ho, lidé v holinkách ho ve velkých dřevěných kádích šlapou. Ještě se nenašlo nic, co by lidské šlapání dobře nahradilo. V naší zelárně jako možná jedni z mála v Evropě používáme k nakládání ještě dřevěné kádě, ne laminátové jako jiní," řekl Lobkowicz.
K dosažení ideální chuti kysaného zelí je podle něj třeba jen minimum ingrediencí - zelí, sůl a kmín. „Někdo přidává třeba ještě cibuli nebo jablko, ale to je všechno jen navíc," shodují se i neprofesionálové. Podle Lobkowicze lze v zelí objevit i jemné náznaky dalších chutí - zemité chuti železa, dřeva či žuly. To zelí přebírá během kvašení a zrání z modřínových kádí a ze svého okolí. Vliv na konečnou chuť má také odrůda, půda, teplota při kvašení i doba sklizně. V Křimicích skončila sklizeň až těsně před Vánocemi. Později sklizené zelí podle Lobkowicze vydrží déle než v létě sklizené naložené hlávky.
Zelí se nakládá v Křimicích a v okolí v mnoha rodinách. Zpracovávají kolem deseti až 20 kilogramů. Kysané zelí se může jíst k vepřové pečeni a knedlíku, s uzeným masem v haluškách, dělají se zelné placky, zelňačka nebo segedínský guláš. „Já osobně ho mám nejraději jako největší zásobu vitaminu C, takže jen tak kvašené, maximálně s křenem v salátu," prozradil Ladislav Plochý, který si pochvaluje například i vlastní recept - kysané zelí zapečené s bramborami a buřty.
Desetičlenná porota, která soutěžní vzorky hodnotila, obcházela stůl s anonymními vzorky a ochutnávala je. „Hodnotím očima, nosem i ústy. Záleží na chuti, vůni i vzhledu," dodala jedna z porotkyň.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Já tam byl na brigádě na podzim 1968. Nahoře jsme hlávky čistili a půlili, než šly do krouhaček. Nakrouhané zelí padalo dolů do kádí, kde ho ženský šlapaly. Když byla káď skoro plná, dávaly si tam celé hlávky, které si po otevření nosily domů, což se tolerovalo. Taky si do horní vrstvy dávaly přinesená jablka. Jak chutnala, to nevím.
