Muzeum v Sušici otevřelo výstavu děl z ručně tvarovaného skla Martina Janeckého

„Výstava Martina Janeckého přináší na Šumavu ukázku prací jednoho ze současných světových sklářských výtvarníků, jehož práce se sklem v podstatě nemá ve světě obdoby. Janecký se stal v roce 2024 druhým autorem, který je zastoupen v naší utvářené jedinečné sbírce současné české skleněné plastiky, jež vzniká díky štědrým darům mecenášů," řekl Josef Hais.

„Na té technice pracuji 31 let, začínal jsem ve 13 letech. Ale je až strašidelné, jak čím dál víc toho o ní vím, stále se to nabaluje a objevují se mi nové a nové postupy, takže jestliže jsem dříve měl deset kroků, abych se dostal od začátku do konce, teď jsou to stovky krůčků při tvarování obličeje. Začíná se vlastně z takové kuželky, chce to mít dobrou představivost a předvídat při procesu tvoření," prozradil Martin Janecký.

Techniku tvarování skla z volné ruky zevnitř žhavé baňky podle něj používá na světě minimum výtvarníků. „Je to hodně složité a pracné a nikdo to moc dělat nechce. Sklo je ale moje vášeň a moje prokletí a teď, když jsem ho po těch letech trochu zkrotil, baví mě do něj vkládat pocity a emoce. Mám pocit, že některé z těch tváří mají moje výrazy. Ne mou podobu, ale výrazy a nálady ano," řekl.

Plastiky, které váží od deseti do 30 kilogramů, zpracovává při vysokých teplotách. Sklo nabírá při teplotě 1180 stupňů, tvaruje ho pak při teplotě mezi 900 až 1000 stupni Celsia. Není nutné dokončit plastiku hned. „Když na ní pracují třeba pět hodin, můžu ji pak uložit do prostředí se stálou teplotou asi 520 stupňů a vrátit se k ní druhý den," uvedl výtvarník, jehož díla jsou v muzeích i soukromých sbírkách po celém světě.

Janecký začal foukat sklo jako třináctiletý ve sklárně svého otce, po otevření hranic strávil od poloviny 90. let dlouhou dobu na cestách po světě. Profesně se tak mohl rozvíjet díky svým pobytům v Africe, Indii, na Aljašce a dalších místech, zejména v USA.