Josef Eret bojoval v obou světových válkách, pronásledovali ho i komunisté. Od jeho úmrtí uplynulo 50 let

Památku Josefa Ereta si dnes přišli připomenout jeho příbuzní, místní obyvatelé i zástupci obcí Dýšina, Kyšice a čtvrtého městského obvodu. „Generál Eret byl během první světové války příslušníkem československých legií v Itálii, později úzce spolupracoval s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem a Emilem Háchou. Za Protektorátu Čechy a Morava se angažoval se v protiněmeckém odboji a v odboji pokračoval dál. Během svého života projevil nesmírnou dávku odvahy a hrdinství v boji za naši svobodu a vlast,“ vyjmenovává starosta MO Plzeň 4 Tomáš Soukup (ANO). 

„V současné době již máme s rodinou generála Ereta předjednáno, že bychom rádi na jeho rodný dům umístili pamětní desku. Pokud bude majitel nemovitosti souhlasit, sejdeme se s příbuznými pana generála a domluvíme se na tom, jak by měla pamětní deska vypadat,“ doplňuje jeho slova místostarosta obvodu Zdeněk Mádr (ODS). U pietního aktu byli přítomni také příslušníci 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce. Právě tento prapor nese od roku 2011 jméno generála Josefa Ereta.

Příběh významného odbojáře stále mnoho lidí nezná

Josef Eret se narodil 30. října 1892 v Červeném Hrádku na Plzeňsku. Po absolvování gymnázia pokračoval ve studiu na učitelském ústavu. Po vypuknutí první světové války byl mobilizován a po nezbytném výcviku odeslán na srbské bojiště. V prosinci 1917 se přihlásil do československých legií. 

Později působil ve Vojenské kanceláři prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, intenzivně spolupracoval s Edvardem Benešem a následně s Emilem Háchou, především v charitativní činnosti ve prospěch rodin, jejichž živitelé pracovali v ilegalitě, byli zatčeni nebo nuceni uprchnout za hranice. Právě spolupráce s Edvardem Benešem byla trnem v oku jak nacistům, tak později komunistům. Během pražského povstání v květnu 1945 se zapojil do činnosti v oblasti Praha-Západ, poté působil jako velitel pluku Revolučních gard.

V roce 1947 byl ustanoven přednostou vojenského oddělení vyslanectví tehdejšího Československa ve Vídni. Tam k němu také v únoru 1948 doputovala informace o převzetí moci komunisty a varování, že chystají jeho zatčení. S rodinou proto odcetoval do Spojených států amerických. Domů už se nikdy nevrátil. Komunisté ho označili za zběha a následně jej degradovali na vojína. Ani v USA nepřestal být Eret aktivní a stal se členem řady exilových a krajanských organizací. Byl například předsedou washingtonské skupiny Svazu čs. důstojníků v exilu.

„Jenom řízením osudu a jeho odvaze opustit významný post ve Vídni ho nepotkalo to, co potkalo mnohé generály. Z dochovaných materiálů je možné udělat si obrázek o tom, jaký byl generál Eret člověk, jaké hodnoty vyznával a jaký odkaz zanechal naší společnosti,“ uvedl generálův prasynovec Pavel Eret.  

Josef Eret zemřel 15. března roku 1973 ve Washingtonu. Jeho urna s ostatky byla posléze tajně převezena do Československa a uložena do rodinného hrobu. V roce 1991 mu byla in memoriam navrácena hodnost brigádního generála.