Za války byla součástí Sudet, teď příhraniční Obora nevnímá hranici států

"Spíš je někde překážkou jazyková bariéra. Ale když se lidé sejdou někde u piva, u kafe, povídání, na sousedských setkáních, která děláme, tak se ty hranice úplně stírají," uvedla Dana Lesak.

Stejně jako Matouš Horáček (Volím Tachov) z Česko-bavorského spolku přátelství a spolupráce a radní Tachova vnímá, že nadšení z konce železné opony v dalších letech polevilo. "Co vím od Němců, tak pak byli docela zklamaní, protože Češi byli trochu odtažití. Očekávali možná víc. Ale Češi měli podvědomě v hlavě nesmyslné obavy, že jim někdo vezme majetek," uvedla Lesak.

Poslední roky partnerství opět sílí. V Oboře a okolí opravují památky po Němcích. "Němci chodí pomáhat," řekla. Němci podle ní pomáhají s řadou věcí a s nadšením. "Opravují pomníky, památky, kapličky a další, protože k území mají vztah. Ale nikdo nechce nic zpátky," řekla. Podle Horáčka se potomci původních obyvatel přijíždějí podívat na dům, kde žili jejich rodiče či prarodiče. "Znám spoustu navázaných přátelství, kdy je (Němce) začali považovat za nějakou svoji tetu, nebo jim dokonce říkali 'babičko'. Protože tam nejezdili proto, že měli potřebu získávat majetky zpátky, ale byli zvědaví, jak to tam vypadá, a už si žili svůj vlastní nový život," řekl. Oboru stále navštěvuje hodně Němců.

Mladí Němci i Češi se chtějí potkávat

Podle Lesak se obec vrátila do předválečných let. "Hodně jsem o to stála. Vztahy byly rozvrácené vinou reemigrantů (Rumuni a zakarpatští Rusíni a další). A mně šlo o to nerozdělovat se pořád na 'my' a 'oni', a tak jsem po svém nástupu před 12 lety začala pořádat ta neformální sousedská setkání - stammtische," řekla. Pak k tomu připojila Němce a začaly letní kina, výstavy, sympózia, hledání předků. Mnoho Čechů jezdí do Německa pracovat. Do Obory se proto přistěhovalo hodně mladých, obec se za 12 let zdvojnásobila na 180 obyvatel.

Horáček dodal, že právě u mladých Němců i Čechů cítí obnovený zájem potkávat se. "Nálada je velice přátelská a obě strany se snaží vytvářet prostředí, kde mohou vznikat česko-bavorské projekty, jichž je hodně. A je i zájem německých obcí učit se česky," řekl Matouš Horáček. Obě strany podle něj vnímají, že jsou přirozenými sousedy, že si musí pomáhat a vycházet vstříc a starat se o to, aby se pohraničí rozvíjelo.

Společné akce v Oboře jsou zhruba dvě do měsíce a mezitím různá neformální setkání známých. Lidé chodí navzájem na zahrady na pikniky. "Jak to bylo před válkou kdysi, tak je to teď taky. A ještě o to víc, že tam naši lidé pracují a chodí tam k doktorům a nakupovat, protože mají příjem v eurech," uvedla starostka obce. "Chápeme se jako přátelé, sousedé. Já se nesetkávám s ničím jiným. A navíc Bavoráci z venkova jsou velice pohostinní a milí lidé. Takže nevnímám žádné konflikty v tomhle tom směru," zdůraznil Horáček.

Němci se do českých vesnic v příhraničí nestěhují, ale řada rodin Čechů už žije podle Lesak v Bärnau i v Tirschenreuthu. "Šli tam pracovat a pak chtěli, aby tam děti chodily do školy," uvedla. Starostce se před pár lety podařilo domluvit, že české děti z Obory a okolí mohou docházet do školky v Bärnau, a to už od dvou let. Obora měla před válkou 580 obyvatel, z 99 procent německých. "Ale třeba Pavlův Studenec (součást železné opony, který komunisté srovnali se zemí), měl skoro 1600 obyvatel. Jeho část nám teď patří," dodala Lesak.

Podle Horáčka byl téměř celý okres Tachov součástí Sudet a tehdy tam žilo kolem 100.000 Němců a stovky Čechů. "Takže když došlo v roce 1946 k vysídlení, tak se musel dosídlit úplně nový obyvatelstvem," uvedl. Okres ale patřil mezi málo atraktivní, protože tam byla těžká zemědělská práce, hodně na kamenité horské půdě. Podle statistiků dnes žije na Tachovsku zhruba 58 000 obyvatel.