Poštolky úspěšně vyvádějí mladé za okny bytů. Známe další dojemné příběhy z Česka

Velmi podrobně nám popsala svůj dojemný příběh Petra Mitrović z Tachova, která žije s manželem a dcerkou v paneláku ve čtvrtém patře. Také ona měla za oknem truhlík na květiny, kde se jednoho dne objevila odpočívající poštolka. „Měla jsem z toho radost, občas přiletěla a zase odletěla. Uplynul další rok a poštolka se vrátila. S manželem jsme tehdy usilovali o miminko. Jednoho dne jsem zjistila, že je v truhlíku vajíčko. Brala jsem to jako znamení, že se i nám splní náš sen, a běžela jsem novinu oznámit manželovi. O devět měsíců později přišla na svět naše malá Anička. Ten rok poštolka jménem Skořinka vyvedla šest mladých. Další rok to bylo opět šest mláďat. Letos máme dokonce sedm mladých,“ říká Petra Mitrović.

Rodina má obrovskou radost, že se poštolky každoročně vracejí za okno. „Hodně jsme se o poštolkách dozvěděli. Samička ze začátku sedí na vajíčkách, sameček jí občas donese nějakou tu myšku. Někdy sám samičku vystřídá a ona si letí na lov. Letos se mně podařilo natočit, jak se dvě ptáčátka líhnou, a byl to úžasný moment. Když jsou na světě, stará se o ně jak samice, tak i samec. Viděli jsme u hnízda spoustu ulovených myší, ale i malých ptáčků. Vždy poznám podle zvuku, že Skořinka zrovna krmí, nebo že přivolává samečka,“ popisuje své pozorování paní Petra.

Do života poštolek tachovská rodina striktně nezasahuje a ptáci mají naprostý klid. Pouze jednou si situace vyžádala zásah majitelů bytu. Tehdy šlo opravdu o život. „Jeden den moc pršelo a okap byl ucpaný. Bohužel veškerá voda tekla do truhlíku, kde byla mláďata se Skořinkou. Společně s manželem jsme začali vylévat vodu pryč z truhlíku, aby se mláďata neutopila. Potom jsme zabránili tomu, aby další voda tekla dovnitř. Bohužel se samička lekla. Ukázala se až druhý den. Bála jsem se o nejmenší mládě. Bylo nejvíce promáčené a klepalo se zimou. Ale sourozenci ho obklopili a zahřívali. Všechno nakonec dobře dopadlo.“

Paní Petra nadšeně popisovala, jak je krásné sledovat malé poštolky, když přijdou na svět, vidět boje o potravu, jejich první krůčky, výměnu peří i jejich první vzlet. „Mohla bych vám o našich poštolkách vyprávět hodiny. Hodně mě překvapilo, jaký hezký vztah má k sobě sameček se samičkou. Když přijde čas jejich odletu, jsem smutná. Ale mám radost. Pomohli jsme přírodě a díky nám je příroda bohatší zase o pár poštolek navíc,“ dodává Petra Mitrović.

Další poštolky v Praze a v Havířově

Na článek Plzeňské Drbny reagovala také Eva Hlávková z Prahy. „S manželem jsme si se zájmem přečetli váš článek, který nás moc potěšil. My také máme zkušenost s jedním párem poštolek. Ptáci zahnízdili ve velkém květináči na mini balkoně v Praze v panelovém domě v 9. patře prvním rokem. Poštolčí rodinka se pravidelně střídá na sezení na vejcích,“ napsala Eva Hlávková.

Bohužel smutnou zkušenost má letos s poštolkami Naďa Vašinová z Havířova. „Vloni se mi na balkoně v Havířově vylíhlo pět poštolčích mláďat. Rodiče je vychovali. Nosili jim myši i krtka. Letos se poštolky vrátily a vylíhlo se zase pět malých. Měly už týden, když přišla velká bouřka. Kroupy je bohužel utloukly. Je mi to moc líto. Staří tady pořád lítají, jako by je hledali,“ dodala Naďa Vašinová.

Poštolkám se líbí na Lochotíně

V Plzni už třetím rokem hnízdí poštolky v truhlíku za oknem bytu manželů Havlíčkových na plzeňském sídlišti Lochotín. Dravci si oblíbili plastový truhlík, který majitelé bytu nechávají bez květin, umístěný jen na venkovním parapetu v pátém patře.

Poštolčí samice se i letos o svá mláďata příkladně stará. „Neodlétla od mladých ani ve chvíli, kdy jsme otevřeli okno, abychom mláďata okroužkovali. A protože poštolky jsou opravdové bojovnice, které se jen tak něčeho nezaleknou, dostala první kroužek právě ona. Další čtyři kroužky pak obdržela její zhruba sedm až deset dní stará mláďata,“ popsal nedávno unikátní akci Karel Makoň, šéf Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva (DESOP).

Poštolky umí žít v blízkosti člověka

Poštolky obecné jsou fascinující dravci, kteří se dobře přizpůsobili životu v blízkosti člověka. Často si vybírají k hnízdění výškové budovy, panelové domy nebo kostelní věže. Výška a klid jim připomínají přírodní prostředí, jako jsou skalní římsy, kde by přirozeně hnízdily. Poštolky jsou známé svou schopností „stát“ ve vzduchu na jednom místě – tuto techniku využívají při lovu drobných hlodavců, zejména hrabošů. Tento manévr, zvaný třepotavý let, je pro ně typický a velmi efektivní.

Poštolky mají také vynikající zrak, který je asi osmkrát ostřejší než lidský. Dokážou rozlišit i velmi drobné detaily, což jim pomáhá při lokalizaci kořisti z velké výšky. O poštolkách je známo, že si často udržují stejného partnera po několik hnízdních sezón. Společně se podílejí na výchově mláďat – samice obvykle sedí na vejcích, zatímco samec obstarává potravu. Tito dravci mají neocenitelnou roli v kontrole populace hlodavců. Jeden pár poštolek může za sezónu ulovit až několik tisíc hrabošů, což pomáhá zemědělcům chránit úrodu.