V kostele v Prusinách se po dlouhých desetiletích rozezněly historické zvony, biskup jim požehnal z hasičské plošiny

Dva bezejmenné velké zvony z roku 1496 a 1526 ze zvonice a nejmenší a zřejmě také nejstarší zvon s neznámou datací z lucerny věže přežily ve 20. století dvě válečné rekvizice. Rekvírovaly se totiž zvony vyrobené až po roce 1600. Přesto ale krajinou jejich hlas dlouho nezněl. „Ty zvony nezvonily minimálně 80 let, možná déle. Uchycení bylo v katastrofálním stavu, vše bylo zrezlé a rozpadalo se to, proto jsme oslovili zvonařství Michala Votruby z jižních Čech," uvedl Milan Fiala, kastelán zámku v sousedních Nebílovech a nově také prusinský zvoník..

Oba nejstarší zvony - ani ne třicetikilový umíráček a 183 kilogramů těžký zvon z roku 1496 dostaly nové zvonové příslušenství a byly otočeny o 90 stupňů tak, aby jejich srdce bila do zdravého místa a nehrozilo případné puknutí. Umíráček dostal také nově vykované srdce, zavěšené na řemeni z hovězí kůže namísto původního železného kroužku. Nejmladší a největší zvon, 366 kilogramů vážící zvon z roku 1526, má také kompletně nové příslušenství. „Bylo obnoveno jejich uchycení, byly uloženy do nových ložisek a byly očištěné. Zpevněná byla i zvonová stolice, požadovali jsme zachování ručního zvonění," doplnil Fiala.

Na zvonění na dvou největších zvonech je zatím potřeba dvou lidí. „Zatím to sám neutáhnu, ty dva zvony není legrace rozhoupat. Chce to pochopit, jak se pohybuje, jaká je dynamika, aby šlo srdce proti věnci zvonu. Zatím také zvoníme přímo pod zvonem, ještě si netroufnu zvonit třeba z prvního patra věže, chci na to vidět," popsal Fiala. Zvony by měly svátečně vyzvánět každou neděli vpodvečer.

Původní gotický kostel v Prusinách před 300 lety nahradila barokní novostavba, zvony jsou umístěné v dochované renesanční věži. Obnoveným zvonům požehnal plzeňský biskup Tomáš Holub.