Stát žije na dluh. Utrácí víc, než kolik má, a pokud s tím nic neuděláme, dopadne to s námi hodně špatně. Proto musíme jednat hned. To je ta nejstručnější a zcela pravdivá odpověď na provokativní nadpis mého dnešního zamyšlení.

Zákon o podpoře v bydlení a podpora bydlení obecně jsou u nás široce diskutovaná a hlavně dlouhodobě koncepčně neuchopená témata. Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s resortem práce a sociálních věcí nyní přichází s vlastní verzí zákona, který má přinést systémové řešení této problematiky.

Téma dočasného otevření Americké třídy otevřelo řadu otázek a ukázalo, že plzeňská koalice si v klíčových bodech protiřečí. Je zarážející, že ačkoliv by otevření Americké, trvající po dobu oprav mostu Milénia, významně ulevilo dopravě v širším centru města, vedení Plzně se touto otázkou nehodlalo zabývat ani v rovině diskuze. A to i přes fakt, že hnutí PRO Plzeň, jeden z koaličních partnerů, Plzeňanům slibovalo zprůjezdnění Americké pro osobní automobily a i nadále v rétorické rovině Plzeňany ujišťuje, že toto téma je jednou z jejich stěžejních priorit.

V posledních týdnech a měsících můžeme od současného vedení města slyšet mnoho silných slov vůči nejrůznějším skupinám obyvatel. Co začalo diskusí o násilí na lidech bez domova, radikalizací debaty o lidech závislých na návykových látkách, pokračuje nyní v souvislosti s potenciální potřebnou pomocí pro válečné uprchlíky z Ukrajiny. Lídrem této politiky je po hříchu sám primátor města Roman Zarzycký. Ani nesouhlas se současnou vládou, což je jistě legitimní politický postoj zejména od příslušníka Babišova hnutí, nedává právo k otevírání fašizace veřejné debaty A to primátor a spol. přesně dělají.

V rámci tzv. redefinice znásilnění nám nejde “jen” o vsunutí podmínky souhlasu či nesouhlasu s pohlavním stykem. A to proto, že jsme přišli na konkrétní věci, které by posílily ochranu dětí před sexuálním násilím. To se v českých rodinách, bohužel, děje (14 % Čechů hlásí, že jsou oběťmi sexualizovaného násilí podle průzkumu pro iniciativu Pod svícnem od agentury IPSOS).

Stavební zákon prošel parlamentem a již leží na stole prezidenta republiky. Chtělo by se zakřičet aleluja. Po všech těch letech jednání a probírání jednotlivých paragrafů mám pocit, že tím posledním, koho ještě stavební zákon zajímal, byli hlavně politici. A to je u takto důležitého zákona pro budoucnost ČR samozřejmě smutné. Co nám tedy „stavebák” přináší?

Středeční návštěva italské premiérky Giorgie Meloniové potvrdila formování spolupráce mezi třemi významnými osobnostmi evropské pravice. Meloniová se již v únoru tohoto roku potkala s Manfredem Weberem, předsedou Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu. S ním se nedávno potkal i český premiér Petr Fiala a zjevně si velmi porozuměli a to i v myšlence postupného sbližování dvou evropských demokratických stran – EPP a Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jejíž jedním ze spolu zakládajících členů je i Fialova ODS.

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.

Za ohlušujícího potlesku krajských i městských koaličních stran (ANO, Piráti, STAN a PRO PLZEŇ) míří ke svému konci projekt nové budovy Západočeské galerie v lokalitě U Zvonu. Minulý čtvrtek ho nejspíš definitivně pohřbilo městské zastupitelstvo, které využilo možnosti odstoupit od smlouvy s Plzeňským krajem, který chtěl prodloužit termíny uvedené ve smlouvě. Plzeňský kraj tak nemá v tuto chvíli vztah k pozemkům, kde by se mělo stavět.

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger se před třemi desítkami lety ptal, komu má zavolat, když chce mluvit s Evropou. Chtěl tím naznačit, že nemá žádný protějšek, který by reprezentoval zahraniční politiku kontinentu. Je pravdou, že společná evropská „zahraniční politika“ existovala po dlouhá léta pouze na papíře. Teprve selhání Evropy při potlačení konfliktů na Balkáně v 90. letech bylo impulsem pro vytvoření reálného bezpečnostního rámce. Po vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy se společná bezpečnostní a zahraniční politika stala reálným pilířem Evropské unie. Funkci Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v současnosti vykonává Španěl Josep Borrell. Neoficiálně je označován jako ministr zahraničních věcí Evropské unie.