DRBNA HISTORIČKA: Tuláky dříve hnali z měst postrkem
Žebráci a další lidé na okraji společnosti zkrátka patří ke každé době. Nejinak tomu bylo i za císaře pána. Davy lidí z vesnic přicházely s rozvojem průmyslu do města s nadějí, že snadno přijdou k výdělku. Pravda byla krutá a mnohdy skončili příchozí rovnou na ulici, kde se snažili získat alespoň mizernou almužnu. Situace gradovala natolik, že vznikl nový zákon o vyhošťování obyvatel postrkem. Platit přestal teprve před sedmdesáti lety.
Článek vznikl ve spolupráci s Ladislavem Silovským a nakladatelstvím Starý most. Další informace z historie západočeské metropole se můžete dočíst v knize „100 zajímavostí ze života Plzeňanů za císaře pána“
Jedno z období, kdy lidé ve velkém směřovali do měst nastalo kolem poloviny 19. století. Zmizela robota, poddanství a do popředí se dostal průmysl. Lidé z venkova v tom spatřovali naději, že přijdou snadno k penězům. Každému se však nepoštěstilo a končili na ulici. Obecní chudinská péče najednou nestíhala a o nějakém systému sociálního zabezpečení si mohli nechat jen zdát.
V 70. letech 19. století se snažily úřady celou věc řešit skrze nová nařízení a zákony o potírání tuláctví. Nutno dodat, že se to nesetkalo s úspěchem a žebráků stále přibývalo.
A šupem domů!
V 1871 přijala Říšská rada zákon, který platil pro celou monarchii, v něm se pravilo: „...jímžto se pořádá policejní vyhošťování a hnaní postrkem.“ Zákon se jmenoval der Schub, z něj tak rázem vzniklo české „šupem“. Nemyslete si, že muži zákona hnali holí tuláka až do sousední obce, přeci jen se trochu dbalo na důstojnost. Však se v zákonu také píše: „Odvedení postrkem stane se tím způsobem, a) že se hnanci předepíše nuceným pasem cesta, kterou má v určitých lhůtách a časech vykonati; b) že se nuceně postrkem dopraví, jsa zprovázen orgány strážními. Nikdo nebuď postrkem hnán dřív, pokud se účelu takového hnání dojíti může pasem nuceným.“
Všechny zákonné normy týkající se hnanectví, byly zrušeny až v roce 1950.
Pokud se někdo vzpíral, mohl si odsedět osm dní ve vězení. Někdy došlo i k opačné situaci. Dobový tisk uvádí případ zbědovaného muže z Kolína, který se na hnanecký úřad dostavil sám a žádal o dopravu postrkem. Jenže nic nespáchal, proto se domluvil se strážníkem a začal při jeho hlídce na ulici veřejně žebrat jako o život. Důvod hnaní byl na světě! (zdroj Měsíčník MP Praha)
Plzeňská hnanecká stanice vyprovodila už v roce 1870 celkem 268 tuláků. O rok později už jich bylo 368. Jen pro srovnání, posledních pět let evidují úřady na území Plzně zhruba 400 lidí bez domova. Roste počet mladých lidí a cizinců. Jak vidno, nemůžeme tvrdit, že je dnešní situace nejhorší za posledních x let. Dřív to bylo stejné i co se týče problémů, které bezdomovci přináší. Ani v 19. století si příliš nelámali hlavu s hygienou a v mnoha případech se uchylovali i k drobným krádežím. Tehdy byl pobyt ve vězení v zimních měsících častým východiskem pro mnoho žebráků.
