Životní příběh Marie Terezie se psal i v jízdárně ve Světcích, tedy ten filmový
V době, kdy vládli výhradně muži se najednou objevila panovnice Marie Terezie. Ta ve své době šokovala nejedním svým rozhodnutím. Velkofilm, který vypráví její životní příběh se natáčel i v jízdárně ve Světcích nedaleko Tachova. Ta sice byla postavena až v polovině 19. století, filmařům se i tak hodila.
Natáčení zabralo pouhých 46 dní, nejdéle se filmaři zdrželi v Kroměříži
Předlohou pro film byla kniha Miroslavy Zlatníkové „Marie Terezie: Miluj a panuj“
Ve snímku je možné zahlédnout také švýcarskou gardu. Byla založena roku 1699 v Lotrinsku, rozpuštěna v letech 1766 – 1767, část gardistů se vrátila do Švýcarska, část našla uplatnění v Praze
Životní příběh největší středoevropské panovnice. Intriky, politikaření i příběh silné vůle a diplomacie. Dnes by se hodilo říci slovo emancipovaná, tou ve své době Marie Terezie rozhodně byla. Překvapovala i řadou svých rozhodnutí, třeba vdát se z lásky. To se ve své době u vysoké šlechty opravdu nenosilo.
Koprodukční snímek Česka, Rakouska, Maďarska a Slovenska vznikl pod taktovkou rumunského režiséra Roberta Dornhelma. Ve snímku účinkovali čeští herci jako Vojtěch Kotek, Zuzana Stivínová nebo Slovenka Táňa Pauhofová.
Vysoké náklady i jazykový Babylón
Snímek byl velmi náklady, je šaty, které měla na sobě Marie Terezie při korunovaci, byly ušity z látky v italských Benátkách podle původního postupu. Ve filmu se celkem mihne 2500 kostýmů, 500 paruk a přes 2000 komparzistů. Na place se mluvilo hned několika jazyky. Štáb mezi sebou hovořil anglicky, herci před kamerou odříkávali své repliky v mateřštině. Kdo by zavítal na natáčení uviděl by rozmluvu císařovny a jejího chotě, kdy ona na něj mluví německy a on ji odpovídá česky. I tak to vypadá, když vzniká koprodukční snímek.
Jízdárna byla jako zjevení
Jízdárnu nechal v letech 1858 – 1861 vybudovat kníže Alfréd I. Windischgrätz. Dispozičně byla naprosto podřízena svému účelu. Obsahovala v suterénu kovárnu, sklady, uhelnu, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje. V patrech se nacházely lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. Bylo zde možné ustájit 24 koní. Samotný Windischgrätz si ji užíval pouhý rok, zemřel v roce 1862. Po zestátnění jízdárny v roce 1945 budova chátrala a teprve v roce 2000 začala její nákladná rekonstrukce za téměř 61 miliónů korun.
Ačkoliv není rekonstrukce jízdárny ještě zcela dokončena, mohou sem navštěvníci dorazit. Komentované prohlídky jsou v sobotu a neděli. Nutná je rezervace předem. Přesné časy a kontakty jak se na objednat naleznete ZDE.
