Čtyřnozí terapeuti pomáhají s léčbou v Rokycanské nemocnici. Pacienty navštěvují retrívři Charlie s Jackem a tři kočky
Dva nové terapeuty získala Rokycanské nemocnice. Jmenují se Charlie a Jack, jedná se o dva zlaté retrívry, kteří se podílí na léčbě zdejších pacientů na oddělení následné péče. Do nemocnice chodí jednou za dva týdny, obchází oddělení a předávají svou energii pacientům, kteří tam leží třeba i týdny či dokonce měsíce.
Speciálně vycvičené pejsky doprovází fyzioterapeut nebo rehabilitační sestra, kteří znají diagnózy pacientů. „Pacienti vědí, že přijdeme, těší se na nás. Každá návštěva je individuální. Závisí na onemocnění a aktuálním stavu pacienta,“ popisuje psí terapeutka Olga Tomášů canisterapii. Tedy podpůrnou terapii pomocí psů, která se využívá pro zlepšení psychického i fyzického stavu člověka.
Pomůže například pacientům s rozvojem citových schopností a také s rozvojem pohybových schopností a jemné motoriky. Pomocí hlazení, mazlení se se psem a komunikace s ním se mohou pacienti zbavit některých obtíží. A kontakt se psem zpravidla napomůže i k ochotnějšímu přístupu k běžné rehabilitaci. Rozhodně se nemusí jednat jen o psy. S Charliem a Jackem chodí na návštěvu také tři kočky, které si pacienti na pokojích hladí.
Pes musí mít vhodnou povahu a potřebný výcvik. Musí být klidný, protože často leží vedle nemocného. Ten bývá někdy nepříliš pohyblivý, pes je v jeho těsné blízkosti a zahřívá ho. „Klient si často pejska hladí a dává mu piškotky, které má předem připravené,“ popisuje Olga Tomášů s tím, že ji velmi těší, když pacienti prožívají momenty štěstí, při nichž někdy i ukápne slza. „Pro hospitalizované má canisterapie velmi pozitivní přínos z různých důvodů. Za prvé, jak chodíme pravidelně, tak ti dlouhodobí pacienti se mají na co těšit. A už jen to samotné těšení, že zažijí něco nevšedního, jim během pobytu zvedá náladu,“ vysvětluje terapeutka.
A pak přichází samotná návštěva, která má dva terapeutické účinky. U mnohých pacientů je zásadnější sociální aspekt. „Pacienti se během setkání zpravidla rozpovídají a začnou vzpomínat, s jakými pejsky se v životě setkali a jaké s nimi měli zážitky. Často se také stává, že i když na počátku pacient psa odmítá, tak si po jeho příchodu vše rozmyslí. Vidí pejska na pokoji, vidí, jak se s ním ostatní pacienti mazlí a hladí ho. Rozsvítí se mu oči a pak ho také nechá přivést a posadit na lůžko,“ říká Olga Tomášů s tím, že takto pomáhá pes nebo i kočka hlavně pacientům, s nimiž je těžké navázat kontakt.
Jedná se o pacienty, kteří trpí depresemi nebo psychickými poruchami, o autistické nebo apatické pacienty nebo pacienty, kteří jsou v nemocnici již dlouho s nepříznivou diagnózou a bez pravidelného kontaktu s blízkými. Nejsou zpravidla ochotni se zdravotníky příliš komunikovat nebo spolupracovat. Kontakt se zvířetem jim ovšem přinese psychické rozptýlení a vždy po návštěvě jsou takoví pacienti vstřícnější i ke standardní rehabilitační péči, ale také k sociální integraci do kolektivu.
A druhý účinek canisterapie je zlepšení motoriky, pohybu paží, rukou a prstů a rozvoj orientace v prostoru. Pes nebo kočka na lůžku pomáhá s polohováním pacientů, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžku a během hlazení používají právě ruce.
Canisterapeutický tým tvoří psovod a pes, kteří prošli canisterapeutickými zkouškami. Na jejich základě pes získá oprávnění terapeuticky pracovat a pomáhat. Právě taková školení a certifikaci poskytuje společnost Pomocné tlapky, kterou Olga Tomášů na začátku milénia spoluzaložila. Hlavním cílem Pomocných tlapek je výchova, výcvik a předávání speciálně vycvičených psů zcela zdarma majitelům, kteří je používají jako slepecké, nebo pomáhají jinak nemocným.
