Jak jsem si pracovně užil návštěvu ministra zahraničí USA u pomníku Díky, Ameriko!

Akreditovaní novináři měli povinnost dostavit se na stanovená místa všech fototermínů 75 minut před akcí, aby byl čas na jejich bezpečnostní prohlídky. K pomníku Díky, Ameriko! jsem pro jistotu dorazil už s dvouhodinovým předstihem, abych si zajistil co nejlepší možné místo pro fotografování. K mému velkému překvapení už u zábran v prostoru vyhrazeném pro novináře stála neproniknutelná hradba stativů s kamerami mnoha tuzemských i zahraničních televizí. Vybojoval jsem poslední možné místo s dobrým výhledem na pultík s mikrofonem před pomníkem a následovalo dlouhé čekání v úmorném vedru.

Na Americkou třídu se pomalu trousili první diváci, jejich řady byly ale zatím hodně řídké. (Nakonec jich přišlo asi jen kolem 250) Novináři zpozorněli pouze v okamžiku, kdy se na protějším chodníku objevil muž s malým transparentem, na kterém označil amerického prezidenta i jeho ministra zahraničí za tlustá, lživá prasata. O chvíli později se objevil jiný muž, který zakřičel pár protiamerických hesel, ale velmi rychle ho uklidnili strážníci městské policie a křikloun se vytratil.

Jinak se stále nic nedělo, přišel pouze jeden muž z bezpečnostních složek v civilu a oznámil, aby se novináři z vymezeného prostoru nevzdalovali, že kolem 16:15 hodin proběhne naše bezpečnostní kontrola. Na místě už byla žena se služebním psem. Krátce po šestnácté hodině nás několik dalších mužů v civilu velmi slušně požádalo, abychom odstoupili dva metry od kamer a batohů s naší výstrojí. Do akce nastoupil pes, vycvičený na hledání výbušnin, který zkontroloval všechny věci novinářů. Další civilista mě požádal, abych mu ukázal fotoaparát a vyzkoušel kontrolním snímkem, zda opravdu funguje. Následovala osobní kontrola, zda nemáme u sebe zbraně. Vše v naprosté pohodě a s úsměvy. A to bylo vše.

Když si vybavím, že při návštěvách prezidenta Miloše Zemana musíme vytahovat i baterky z fotoblesků, ukazovat do nejmenšího detailu celý obsah našich batohů a kufrů s výstrojí, tak kontrola před příjezdem amerického ministra zahraničí byla docela příjemným překvapením.

A pak už se jen čekalo na příjezd kolony. Těsně předtím se zatáhla obloha, nad Plzní se objevil černý mrak, zvedl se vítr a kameramani u stativů začali blednout a hodně znervózněli. Všichni jsme okamžitě vytáhli mobily a začali studovat aplikace o počasí. Vypadalo to, že ministr s doprovodem přijede v největším lijáku a v pořádné bouřce. Organizátoři vzpomínkové akce připravili baterii deštníků a zvažovali, zda nad řečniště vrátí skládací přístřešek, který několik minut předtím z místa odstranili.

Pršet naštěstí nezačalo a na Americkou třídu začínaly najíždět policejní vozy a vozidla s pozvanými hosty. Na chodníku před pomníkem zůstal stát jako jediný hostitel celé akce, primátor Martin Baxa. S těžkým primátorským řetězem na krku se chystal přivítat nejvzácnějšího hosta, který kdy zatím do Plzně dorazil. A pak už šlo všechno ráz na ráz. Přijela obří SUV a z nich vystoupili ti nejvýznamnější hosté. Nechyběl ani americký velvyslanec Stephen B. King, ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček s manželkou. Jako poslední v konvoji asi 30 vozidel vystoupil z pancéřovaného vozu značky Chevrolet Suburban rozesmátý a na všechny strany mávající Mike Pompeo. Nad Americkou třídou se vznášel policejní vrtulník a z výšky vše sledoval ze střechy jednoho domu minimálně jeden odstřelovač.

Ministr Pompeo se pozdravil s primátorem i s několika dalšími hosty, společně s primátorem a ministrem Petříčkem pak odešel k řečništi před pomníkem. Až doposud jsem si liboval, jaké mám krásné místo k focení, na rozdíl od mnoha mých dalších kolegů fotografů, kteří přišli o něco později. Radost mě přešla v okamžiku, kdy se přímo přede mě postavil jeden ze členů americké ochranky, zastínil mně i několika dalším kolegům novinářům až do té doby ideální výhled a nehodlal ustoupit ani o centimetr.

Nakonec se podařilo s velkými obtížemi pořídit fotografie oficiální části při projevech u pomníku a zachytit následné kladení věnců. Poté se Mike Pompeo přiblížil k místu, kde seděli oficiální hosté. S některými dalšími, například s náměstkyní hejtmana Marcelou Krejsovou a radní města pro oblast školství Lucií Kantorovou, prohodil i pár vět. V ten okamžik už na místě zavládla lehká anarchie, nikdo z ochranky mně nezabránil v tom, abych se dostal do těsné blízkosti ministra Pompea, kolem kterého se utvořilo klubko fotografů, kameramanů i hostů.

V tom okamžiku ministr Pompeo zamířil k lidem čekajícím u zábran. S několika z nich si podal ruce a srdečně se s nimi pozdravil. Ani v tomto okamžiku nedocházelo k nějakým tvrdým zásahům ochranky vůči nám novinářům. Ochranka pouze udržovala bezpečný prostor kolem ministra, aby se mohl vrátit ke svému vozu. Opět vše v naprosté pohodě a v klidu. Následovalo několik posledních zamávání, potřesení rukou a Mike Pompeo nasedl do svého vozu. Kolona vozidel se dala do pohybu směrem dolů po Americké třídě a mířila k místu poslední plzeňské zastávky, kterou byl pivovar Plzeňský Prazdroj.

A jaká tedy byla návštěva jednoho z nejmocnějších mužů planety v Plzni? Pohodová, příjemná a s úsměvy. A nakonec jsem odpustil i tomu členovi americké ochranky, že mi dost podstatně zastínil výhled a zkomplikoval práci. Vyfotil jsem si na památku svůj vlastní odraz v jeho zrcadlovkách.