Pokus o únos dvanáctiletého chlapce vyšetřovali policisté z Plzně. Školák na policii uvedl, že ho neznámý muž zatáhl do jeho automobilu a pak s ním jezdil po městě. Chlapec policistům sdělil, že se mu nakonec podařilo z auta uprchnout. Následné vyšetřování ale prokázalo, že si chlapec celou dramatickou historku vymyslel. A rozhodně to není za poslední dobu jediný podobný vymyšlený případ, kterým děti zaměstnaly plzeňské kriminalisty. Školáci se tak obvykle snaží zakrýt své vlastní průšvihy.
„Chlapec z Plzně si měl vymyslet, že ho v úterý okolo půl osmé hodiny ráno, za použití násilí, zatáhl v jenom z doubraveckých vnitrobloků do osobního vozidla cizí muž. Poté se mělo vozidlo rozjet, chlapec měl strávit asi hodinovou jízdu s pachatelem po městě a následně měl z vozidla utéct na nejbližší zastávku městské hromadné dopravy. Tam měl nastoupit do autobusu, odjet domů a vše říci své matce,“ popsala poslední případ mluvčí policie Veronika Hokrová.
Maminka chlapce nic nepodcenila a ihned šla celou událost nahlásit na policii. Na případu začali okamžitě pracovat pořádkoví policisté i kriminalisté, kteří rozjeli intenzivní prošetřování. Jednalo se o podezření za spáchání trestného činu omezování osobní svobody. Zjišťovali a prověřovali získané poznatky, pátrali po zmíněném automobilu i pachateli, zajišťovali a vyhodnocovali kamerové záznamy a k případu vyslechli několik osob.
„Následným vyšetřováním začaly vycházet najevo skutečnosti, které nasvědčovaly tomu, že skutek se nestal. Zásadní zvrat však nastal druhý den k večeru, kdy kriminalisté chlapce opětovně vyslýchali. Kriminalistům se nakonec přiznal, že si vše vymyslel. Motiv svého jednání však nedokázal hoch přesně vysvětlit, přičemž svou roli zde možná i sehrála chlapcova obava z kontaktu spolužáka ze školy,“ uvedla policejní mluvčí. Z psychologického hlediska to může být i jistý signál dítěte vůči okolí, že se něco děje a tímto na sebe chce dítě upoutat pozornost.
Policisté ze zákona přijímají každé oznámení. Jen v Plzni každý den evidují několik desítek přestupků i trestných činů. Získané informace ke zvlášť závažným zločinům si od samého počátku přebírá Služba kriminální policie a vyšetřování. Dotčené „poškozené“ osoby se většinou dříve nebo později začnou během výslechů a různých prověrek zamotávat do svých lží tak, že nakonec policistům se sklopenou hlavou přiznají „barvu“, že si vše vymyslely.
I když to také není pravidlem. Někdy se oznamovatelé údajného trestného činu přiznají až pod tíhou důkazů, které policisté a kriminalisté pečlivě nashromáždí. Pokud se mezi trestnými činy či přestupky objeví vědomě neúplný, ba dokonce smyšlený příběh, je zřejmé, že kriminalisté čas strávený na tomto prověřování mohli věnovat těm skutkům, které se staly doopravdy.
A jaký je hlavní důvod smyšlených oznámení o loupežích? Mnohdy jen zastiňují například prohru finančních prostředků na hracích automatech. Jindy se oznamovatelé stydí za to, že byli opilí, na nic si nepamatují, a proto si vymyslí vlastní příběh, jak že se jim mohlo něco nevysvětlitelného stát. V jiných případech zkušení kriminalisté během šetření případu zjistili, že se „poškozený“ s někým popral, a z věci vyšel jako poražený. Jindy měl smyšlený příběh zakrýt platební neschopnost při splátce dluhu nebo nájemného, a nakonec i samotné „maskování“ trestné činnosti, které se „poškozený“ dopustil sám, kdy svoji vinu tak oznámením bagatelizoval.
Jiné motivy bývají ale u dětí. Přijdou pozdě domů, mají strach z domácí nepohody, tak si vymyslí přepadení. Smyšlený příběh si děti mohou vybájit i z mnohem prostšího důvodu. Nechce se jim do školy nebo se chtějí zapojit do party svých spolužáků, která dítě „vyhecuje“ k tomu, aby třeba nahlásilo únos. Nebo se na smyšleném příběhu může podílet i strach či obava z přítomnosti jiného dítěte či dospělé osoby.
Foto Policie ČR
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
