Policistu rozdrtila dvě auta před zraky mnoha lidí. Tragédie z roku 1930

Dopravu na zmíněné křižovatce toho dne řídil nadstrážník Jan Königsmark. Jungmannovou třídou od třídy Československých legií (Klatovská) jel s nákladním automobilem plně naloženým pískem osmadvacetiletý Václav Nový. V tom samém okamžiku jel Lucemburskou ulicí osobním automobilem jen o dva roky mladší Josef Giebisch. Náklaďák dával před křižovatkou houkačkou znamení. Znamení klaksonem dával před křižovatkou i druhý automobil.

„Jel jsem pomalu, tak sedm až osm kilometrů v hodině. A strážník mi dával znamení na volno, že mohu do křižovatky bezpečně vjet,“ vypověděl později šofér Václav Nový do policejního protokolu. Asi třicet metrů před křižovatkou však strážník náhle změnil názor a vztyčenou pravicí signalizoval Novému, že má zastavit a do křižovatky nevjíždět. Rychlostí asi patnáct až osmnáct kilometrů v hodině do křižovatky vjížděl Giebisch s osobním automobilem.

„Ale já přeci takový těžký náklad v padesáti metrech nezastavím,“ bránil se při výslechu na policejním ředitelství osmadvacetiletý Nový. Srážka obou vozidel byla neodvratná, i když se o to oba řidiči alespoň pokusili. „Já jsem osobní auto před nehodou neviděl přijíždět," tvrdil Nový. Po změně strážníkovy signalizace brzdil, jak jen to šlo. Použil nožní i ruční brzdu. Také Giebisch podle svého tvrzení údajně neměl o přijíždějícím Novém tušení. Náklaďák zpozoroval až těsně před kolizí a okamžitě začal brzdit.

Nákladní automobil při následném střetu zachytil Giebischův vůz, vychýlil ho směru jízdy a několik metrů ho vlekl Jungmannovou třídou. To by ještě nebylo tak hrozné. Odnesly to jen plechy. Bohužel mezi oběma automobily se jako mezi mlýnskými kameny ocitl nebohý policista, který na křižovatce řídil dopravu. Oba automobily ho nejprve přejely. Až do jejich úplného zastavení vláčely bezvládné tělo policisty po dlažbě. Nebožák utrpěl zranění neslučitelná se životem a na místě vykrvácel. Vedle mnoha zlomenin kostí i žeber utrpěl protržení plic, sleziny, jater a levé ledviny.

Lhali oba řidiči

Viníkem nehody byl označen Nový. Po zatčení skončil ve vazbě. I když svoji vinu od začátku popíral. Při vyšetřování nehody, jejíž součástí byla i rekonstrukce, spolupracoval s policií soudní znalec, civilní inženýr a specialista na techniku Rudolf Zindl. Znalec ovšem také velmi pečlivě prozkoumal oba havarované automobily. Od začátku mu bylo podezřelé, že Nový nemohl na třicet metrů zastavit auto, i když jel velmi pomalu. Při prohlídce náklaďáku znalec zjistil, že nožní brzda byla vychozená, takže skoro vůbec netáhla. Jednalo se o dlouhodobou závadu, o které řidič musel vědět, ale neobtěžoval se opravou.

Rozpory shledal znalec i ve výpovědi druhého řidiče. Hlavně v jeho tvrzení o rychlosti, kterou jel. „Lhali oba, každý jel mnohem rychleji, než říkal,“ dospěl znalec ke svému závěru. Kdyby Nový poslechl pokynu strážníka a kdyby oba jeli opatrně a správně, nemohlo by k nehodě vůbec dojít. Na základě toho plzeňské státní zastupitelství v květnu 1930 obžalovalo z přečinu proti bezpečnosti života oba řidiče.

O nehodě se v Plzni bouřlivě diskutovalo a veřejnost s napětím očekávala vynesení rozsudku. Soud nakonec Giebische zprostil zcela obžaloby zcela. Řidiče nákladního automobilu Nového naopak uznal vinným ze žalovaného skutku a odsoudil ho na deset měsíců nepodmíněně. Odsouzený neuspěl ani s odvoláním u nejvyššího soudu, který mu zmírnění trestu zamítl. Přitěžující okolností byla skutečnost, že řidič Nový už byl jednou potrestán, když jel na kole a srazil chodce, který si při pádu zlomil ruku. Podle soudu šlo v případě Nového o hrubou a neomluvitelnou nedbalost nasvědčující vadnému rysu povahy, který je třeba napravit výkonem trestu.