Už pátým rokem hájí pozici rektora Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Holeček. Do funkce jej podruhé jmenoval v lednu 2019 prezident Miloš Zeman. Samotný rektor přiznává, že mu neustálý kontakt se studenty, kterým pravidelně přednáší, dodává energii. „Je moc fajn, když jdete po městě a zdraví vás mladí lidé,“ dodává.
V listopadové volbě jste obhájil pozici rektora, když jste získal nadpoloviční většinu hlasů akademického senátu. Do volby se tehdy nepřihlásil žádný protikandidát. Čím je to podle vás způsobeno a je běžné, že není při volbě protikandidát?
Je to různé, univerzitu po univerzitě. Absence protikandidáta většinou vyjadřuje, že není velká vůle a síla provádět změnu. Také to vyjadřuje, že se nikomu do takovéto velké zodpovědnosti nechce. Univerzity jsou totiž specifické tím, že lidé, kteří na nich působí, mají kariéru spojenou s vědeckou činností a samozřejmě je pro ně zajímavější řešit otázky vědy než problémy typu rozpočet a podobně.
Vaše funkční období skončí v roce 2023. Jaké máte priority v tomto čtyřletém období? Je stále jedním z nejdůležitějších úkolů získání institucionální akreditace? Co si pod tím představit?
Ano, podali jsme žádost o institucionální akreditaci, což je další milník, který může univerzitu posunout do role, kdy si sama schvaluje, co má učit. Změní se také způsob financování vědy a výzkumu, takže s tím je spojená řada vnitřních změn, které je zapotřebí udělat.
Jaké jméno má Západočeská univerzita podle vás u akademické veřejnosti?
Myslím si, že jsme školou, která je známa svým technickým vzděláváním a spoluprací s průmyslem. Velmi k tomu přispívá i fakt, že máme špičková výzkumná centra spolupracující s průmyslem. Know-how školy tak významně napomáhá rozvoji národního hospodářství a českých firem. Mimo to letos slavíme sedmdesát let technického školství, což také svědčí o pevných a historií osvědčených základech.
O jaké obory na vaší škole je největší zájem?
Máme obrovský převis například u oboru učitelství pro mateřské školy, kde se k nám dostane jeden z deseti uchazečů.
Naopak trochu exoticky působí Centrum afrických studií v Etiopii založené před pěti lety. Jak to myšlenka vznikla?
Není to myšlenka z mé hlavy. Na filozofické fakultě funguje dlouhodobě spolupráce s arabským světem, Afrikou a obrovsky to univerzitě prospívá. Za situace, kdy je v naší společnosti stále velkým tématem migrace, by tu měla být instituce, které do politických a veřejných debat vnese racionální pohled. Z toho důvodu jsme v našich prostorách v centru Plzně otevřeli kavárnu, kde se pořádají různé besedy se zajímavými lidmi, kteří přišli z Afriky a mohou se podělit o své osobní zkušenosti. I to je totiž role univerzity - přispívat ke společenské debatě a vnášet do ní pohledy, které hlavních proudech médií nejsou úplně běžné. Jde o jakýsi protipól.
Na univerzitu jste přišel učit v roce 1996 a později jste stál u zrodu jednoho z důležitých center – výzkumného centra Nové technologie, jehož ředitelem jste se v roce 2007 stal. Jak se za těch třiadvacet let škola proměnila?
Zejména se proměnil svět. Devadesátá léta byla úplně jiná. Popravdě to bylo období velkých idejí a snů. Najednou bylo možné dělat věci, které do té doby možné nebyly. Z technické školy a pedagogické fakulty vznikla v Plzni univerzita, která má dnes devět fakult. Hodně věcí se tehdy ještě dalo domluvit neformálně. Ta doba byla bezpochyby svobodnější.
Takovým českým koloritem jsou strasti kolem jmenování nových profesorů českým prezidentem. Co si o tom všem myslíte vy?
Na toto téma jsme měli s ostatními rektory dlouhou diskuzi poté, co pan prezident tento historicky symbolický akt pojal fakticky. Nemělo by vše ohledně jmenování probíhat jinak, tak jako v jiných zemích, kde o něm rozhodují samotné školy? Na druhou stranu zaznívají názory, že tento akt musí mít jakousi symboliku, kterou jmenování prezidentem dodává. Situace je tedy taková, že vysoké školy jsou schopny posoudit komplexně kvalitu lidí, které schvaluje vědecká rada a že prezident by měl jmenování v podstatě automaticky podepisovat.
Univerzity jsou brány jako taková kosmopolitní místa, která jsou otevřená světu. Možná proto pak působí trošku kontrastně, když se na kandidátních listinách protiimigračních stran objevují významná jména z různých fakult nebo děkani. Jaký je na to váš názor?
Je to citlivá věc. Je zapotřebí respektovat osobní postoje každého například k otázkám migrace. Ale samozřejmě, něco jiného je účastnit se aktivit, které jsou vysloveně rasistické nebo xenofobní. Názory, které akademici hájí na univerzitě, kde nemůže chybět úcta k druhému člověku a rovnoprávnost, by se měly shodovat s jejich osobními názory.
Teoretická fyzika, která je vaší silnou stránkou, je nyní na lehkém vzestupu. Myslíte si, že k popularizaci oboru mohly přispět také seriály jako třeba Teorie velkého třesku nebo filmy o významných vědcích, které v posledních letech vznikají?
Je obrovsky důležité, že podobné věci vznikají. Je jen dobře, když se teoretická věda podává veřejnosti populární, zjednodušenou formou, pokud to přispěje ke zvýšenému zájmu o tyto obory. Velmi bychom potřebovali, aby takový zájem dokázali probudit učitelé matematiky na základních a středních školách. Bylo by skvělé ukázat, že za vědou není jen matematika, ale krásné příběhy.
V jednom z rozhovorů jste prozradil, že vám dělalo problém opustit část své přednáškové a výzkumné činnosti na úkor práce rektora. Jak jste se s pozicí rektora sžil?
Je to pro každého složité. Stále třeba učím na strojní fakultě, což je pro mě určitě pozitivní. Cítím se tam dobře. Je to skvělé i proto, že mám na chod školy specifickou zpětnou reakci od studentů. Musím říct, že právě studenti mi dodávají neuvěřitelnou energii. Proto jsem zavedl několik akcí, které do té doby nebyly. Příkladem může být Běh s rektorem, Pivo s rektorem, Rok jedna a podobně. Moc rád si se svými studenty povídám a právě podobné akce jsou k tomu ideální. Je moc fajn, když jdete po městě a zdraví vás mladí lidé.
Také jste se netajil tím, že byste do řad studentů Západočeské univerzity rád přijal více zájemců ze zahraničí. Daří se vám to?České republice se to všeobecně příliš nedaří. Výjimkou jsou lékařské fakulty, o které je zájem i v zahraničí, třeba i v arabských zemích. Na Moravě je pak zájem především studentů ze Slovenska. My jsme ale v takové oblasti, která je pro Slováky daleko. Na naší škole máme studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu, konkrétně Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu a podobně. O tyto studenty máme zájem, protože je mezi nimi spousta lidí, kteří mají chuť studovat a jsou velmi nadaní. Intenzivně pracujeme na spolupráci s Bavorskem, kde je zájem o naše doktorská studia.
