Jiří Petrásek není ledajaký průvodce. Každá prohlídka Loosovým interiérem, kterou velmi poutavým a zábavným způsobem vede, končí potleskem a úsměvy na tvářích návštěvníků. To je také pro něj ta největší odměna. Sám o sobě říká, že jeho negativní vlastností je neustálý optimismus. Mnohdy improvizuje a setkává se s neuvěřitelnými příběhy návštěvníků. V Loosových interiérech poznal svou první lásku a doslova mu změnily život.
„Byl rok 2016 a já jsem byl v maturitním ročníku Mikulášského gymnázia. Během letních prázdnin jsem si chtěl něco přivydělat. Pamatuji si, že jsem první dubnový víkend toho roku navštívil babičku. Hrozně rád k ní chodím. Společně koukáme na Toulavou kameru. Najednou tam byla reportáž a v ní takové divné byty, o kterých povídala taková milá slečna. Babička mi řekla, ať tam zavolám, že ze mě udělají průvodce. Tohle sobotní dopoledne mi změnilo život. O měsíc později už jsem začal provázet,“ vzpomíná Jiří Petrásek na své průvodcovské začátky.
Sám přiznává, že se sice o období první republiky velmi zajímal, ale jméno Adolf Loos do té doby neznal. Díky průvodcovství se do tématu takříkajíc zažral a úplně mu propadl. „Dovolím si tvrdit, že dnes je to pro mě jedna z mých životních náplní. Ohromně mě to baví a žiju tím,“ říká bez nadsázky. Kromě toho se velmi zajímá o judaismus a dějiny 20. století. Všechna tato témata se v realizacích od Adolfa Loose setkávají.
S Loosovými interiéry je spjato mnoho zajímavých příběhů rodin i samotného Adolfa Loose. Na něm Jiřího Petráska baví hlavně to, že nebyl černobílý. „Z dochovaných pamětí víme, že to byl bohém a intelektuál. Abych byl slušný, tak řeknu, že byl výstředník. Učím občanku na jedné soukromé škole, kde žáci navštěvují obor Kuchař - číšník, proto mě velmi baví historka o tom, jak si Adolf Loos udělal bramborový salát, ale nechtěl ho jíst doma. Vzal ho do mísy a v podpaží s ním došel do restaurace, kde si jen řekl o příbor. Dostal ho, protože to byl velký Adolf Loos,“ říká s úsměvem sympatický průvodce.
V Plzni se po Vídni zachovalo nejvíce Loosových realizací. Čtyři z nich jsou přístupné v rámci prohlídkových tras, dva interiéry se pro veřejnost otevírají párkrát do roka při výjimečných příležitostech. Více informaci najdete na webových stránkách adolfloosplzen.cz.
Ke každé prohlídce přistupuje individuálně a do jisté míry jde o improvizaci. „Snažím se, abych lidi zaujal takzvaným infotainmentem, tedy podávám informace zábavnou formou. Chci, aby to byl pro lidi zážitek. Nejen, aby viděli byt, ale aby měli i show. Snažím se ze sebe vydat všechno. Pokud nejsem po příchodu domů vyčerpaný, tak jsem nepodal stoprocentní výkon. Běhám tu, vtipkuji a snažím se vcítit do návštěvníků,“ prozrazuje tajemství svého úspěchu. Úplně jinak proto vypadá prohlídka pro odbornější veřejnost, školy nebo rodiny z druhého konce země.
„Mou největší odměnou je, že můžu pracovat v takto krásném prostředí, a hlavně miluju práci s lidmi. Mám rád folk a můj oblíbený Jaroslav Hutka v jedné písni zpívá, že to nejkrásnější na světě jsou usměvavé tváře. Právě to je něco, co mě nabíjí a dává mi životní energii,“ vyzdvihuje.
K jakému interiéru má nejblíže? To nejde říct, má rád všechny. Pro návštěvníky bude ale určitě jeden z nejzajímavějších byt Voglových na Klatovské 12, kde si mohou vyzkoušet, jak pohodlné je křeslo navržené samotným Loosem.
Jak pohodlné bylo Loosovo křeslo Knieschwimmer? Vyzkoušet si to můžete na prohlídce v bývalém bytě doktora Vogla, kde se můžete usadit do jeho repliky.
Byt pro doktora Vogla vznikl na místě Loosovy předchozí realizace pro rodinu podnikatele Otty Becka. „Tady v tom bytě hrozně rád vyprávím nejen o rodině Voglových, ale také o Loosovi a jeho vztahu k ženám. To je téma, které mě osobně velmi baví. Loos byl ženami posedlý a vždy měl znatelně mladší partnerky. Třeba když si bral Klárku Beckovou, která v tomto bytě před Voglovými žila, tak jim starý Beck nešel na svatbu. Od Loose měl byt, za který musel dát životní úspory, ale na svatbu své dcery a dvorního architekta nešel. Novomanžele dělil věkový rozdíl 34 let,“ vypráví Jiří Petrásek.
Odpor rodičů Klárky Beckových je do jisté míry pochopitelný. Geniální a oslnivý Loos špatně slyšel, jelikož prodělal už v mládí syfilidu a celkově nebyl v dobré kondici. Navíc byl už předtím dvakrát ženatý. „Tyto pikantnosti mě ohromně baví. Není to strohý příběh. Tento byt je ale spojený s prohlídkou bytu Krausových, kde se naopak bavíme o holokaustu. Manželka pana Krause i se dvěma malými dětmi bohužel zemřela v koncentračním táboře. Ano. Mluvíme i o těchto věcech. Pokud si návštěvník projde Loosovy interiéry, tak si udělá ucelený obrázek nejen o něm a jeho díle, ale také o tom, jaká byla Plzeň mezi válkami, jaké byly osudy židovských rodin i to, jaké stopy zůstaly v Plzni po Loosových žácích,“ shrnuje průvodce
Jiří Petrásek má k Loosovým interiérům výjimečný vztah i díky tomu, že se v jednom z nich poprvé zamiloval. „Bylo to 21. srpna a od toho dne říkám, že to pro mě nikdy nebude smutné datum, kdy si připomínáme okupaci Československa, ale že je to den, kdy jsem potkal tu první fatalistickou lásku. Ona byla kustodka a měla na mě dávat pozor. Já se ten den moc dobře nevyspal a sjel jsem ji. Jenže můj negativní povahový rys je, že jsem až moc pozitivní a začalo mi to být líto. Pozval jsem ji na kafe. Byli jsme spolu skoro tři roky,“ vzpomíná s úsměvem na tváři.
Loose proslavil zejména jeho koncept raumplanu, čili prostorového uspořádání staveb. V Loosem projektovaném domě se často pohybujeme například v patrech 1 a ¼, 2 a ¾ a podobně. Vždy po překonání několika schodů se ocitneme v jiné místnosti. V Plzni je koncept raumplanu k vidění pouze v Semlerově rezidenci.
Během necelých osmi let potkal řadu zajímavých lidí, od kterých se dozvěděl mnohé informace. „Jeden z mých nejkrásnějších zážitků je setkání s noblesní dámou z jiných časů. Vzpomínala, že jako maličká chodila do ordinace k doktoru Voglovi a že tam byl obrovský plyšový pes. Ordinaci navrhl také Adolf Loos, bohužel se nám ale nedochovaly žádné fotografie. Patrně byla pobita nerezovým plechem. Muselo to být krásné. Kdyby se dochovala, tak si myslím, že by to byl jeden z nejcennějších Loosových prostorů,“ domnívá se Petrásek.
Za Loosovými byty jezdí do Plzně lidé ze všech koutů Česka i z celého světa. Překvapivě navštěvuje západočeskou metropoli i hodně Australanů. „Do Austrálie odešel Kurt Unger a Heinrich Kulka, což byli dva z nejvýznamnějších žáků velkého Adolfa Loose. Po válce tam působili a zejména Heinricha Kulky si Australani hrozně váží a jezdí sem na druhý konec světa, aby viděli díla jeho učitele,“ vyzdvihuje Petrásek a se smíchem vzpomíná na jedno květnové setkání.
„Přišel pán. Obrovský bloňdák s lícními kostmi, kterému kdybych nasadil klobouk, tak je to úplný Krokodýl Dundee. Za těch osm let to byl také první turista, co si přivedl vlastního tlumočníka. Na vlastní oči jsem také viděl pana Yoshio Sakuraie, což je jeden z největších znalců Adolfa Loose z Japonska. Dělal i modely Loosových domů. Minulý měsíc jsem se setkal s Ralfem Bockem, rakouským loosologem a špičkou mezi architekty,“ popisuje zajímavá setkání a podotýká, že za osm let nemusel ani jednou zvýšit hlas nebo řešit problémové návštěvníky. Stejné zkušenosti mají i jeho kolegové.
„My v Plzeň – TURISMUS to neděláme jako na zámku. Průvodce nehledáme, oni hledají nás. Jsme tým lidí, které to neskutečně baví a je to naše vášeň. Ve svých volných víkendech ukazujeme lidem krásy Plzně a Loosových bytů. Já osobně toho vůbec nelituji, jelikož miluji práci s lidmi,“ zdůrazňuje Petrásek.
„Mám rád bezprostřední lidi, kteří se nebojí zeptat na sebevětší krávoviny. Největší klenot je, když se zeptají na naprostou bizarnost, kvůli které se musím opravdu zamyslet. Jeden dotaz mě ale zaskočil. Návštěvník se ptal, že když tu bydleli tak bohatí lidé, jestli byli členy zednářské lóže. Musel jsem přiznat, že tentokrát odpověď nevím,“ říká jeden z příkladů.
Sobota, 25. března 2023, 18:20
Plzeňská Semlerova rezidence, jejíž téměř desetiletou opravu za 110 milionů korun loni v září dokončil její vlastník, Plzeňský kraj, byla přijata do mezinárodní sítě Iconic Houses (Ikonické domy). V Nizozemsku registrovaná nadace soustřeďuje...
Jiří Petrásek není ale jen průvodcem. Na soukromé škole vyučuje občanku a psychologii. „Děti jsou jako zrcadlo. Jak se vy chováte k nim, tak se chovají k vám. Mám dobrý vztah s učni i se žáky maturitních oborů. Učím občanku, a to je velmi kecací. Snažím se žáky přimět, aby přemýšleli a uměli obhájit svůj názor. To vygooglit nejde. Kromě občanky učím také psychologii a tam si zkoušíme i rétoriku. Když jsou praxe, mohou si zkusit průvodcovství,“ říká Petrásek.
Jeho velkým koníčkem je také hraní videoher. Během pandemie třeba okusil kouzlo hry Minecraft, kde můžete z kostek postavit prakticky cokoli. „Za covidu jsem se tak moc nudil, že jsem strávil hodiny v Minecraftu, abych postavil 1:1 model vily Tugendhat,“ prásknul na sebe. Tato nejslavnější česká vila patří mezi architektonické skvosty. Autorem však není Adolf Loos, nýbrž Ludwig Mies van der Rohe, která má však s Loosem mnoho společného. Oba vyrostli v rodině kameníka a oba patří mezi velikány světové moderní architektury.
Foto Zuzana Duzbabova
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
