Pavel Krejčí popsal bezmála 800 osudů havarovaných letadel na našem území. Stále je co objevovat, říká

Pavel Krejčí letadlům propadl už jako malý kluk, když u svého strýce spatřil modely letadel. Jejich stavění se začal také věnovat a přidal k tomu ještě knihy a časopisy s leteckou tematikou. V patnácti letech se přihlásil do výcviku Svazarmu na pilota kluzáků a později začal létat s motorovými letouny.

„Po základní vojenské službě jsem pracoval nějakou dobu v Aero Vodochody na letadlech zde vyráběných – L-39 Albatros a na MiG-23BN, na kterých se tam v té době dělaly revize. Pak jsem se přihlásil do konkurzu na Řídícího letového provozu na letišti Praha-Ruzyně a ono to vyšlo,“ říká úvodem Pavel Krejčí, který sám jako pilot nejčastěji usedá do kokpitu aeroplánu Zlin Z-526.

Při havárii vrtulníku zahynula před 40 lety celá posádka. K plánování letu použila starou mapu

Středa, 17. května 2023, 06:31ZprávyTachovskoKrimi

K tragické letecké nehodě bitevního vrtulníku Mi-24 došlo přesně před 40 lety u Bezdružic na Tachovsku. Neštěstí nepřežil ani jeden ze čtyřčlenné vojenské posádky. Za viníka nehody označili vyšetřovatelé pilota a letovoda, který při plánování...

K pátrání po historii a osudech havarovaných letounů ho přivedl v roce 1987 kamarád, který mu prozradil, že by se u obce Libina na Šumpersku mělo nacházet  místo, kde se za války zřítilo americké letadlo. A skutečně. V lese našli kráter a v něm trosky letadla. „V té době ležely jen tak na povrchu, některé trčely ze země. Vzal jsem si tehdy odtamtud na památku několik artefaktů, mezi nimi nějaký anglicky popsaný ovladač. V té době jsme vůbec netušili, co se tam za války stalo a o typu letadla jsme jen spekulovali. Dnes už samozřejmě víme, že šlo o bombardovací stroj B-24 Liberator, který byl sestřelen německými stihači 17. prosince 1944. V jeho troskách zahynula celá posádka,“ popisuje.

V místě nehody nalezl P. Krejčí ovladač osvitu ze zaměřovače a část letecké rukavice.

Tento nález byl ale nadlouho posledním. Doba komunismu podobným badatelům nepřála. O amerických letadlech se zkrátka nemluvilo a o přístupu k informacím nemůže být ani řeč. Po revoluci začaly po republice vznikat první spolky, začala být dostupná příslušná literatura a už bylo s čím pracovat. „Artefakty jsem měl doma uložené v krabici a vrátil jsem se k tomu až v roce 2000. To už byla běžně k mání kvalitní technická dokumentace amerických i německých letadel. Tak jsem našel i ten svůj anglicky popsaný ovladač nalezený v Libině. Jak jsem zjistil, byl to regulátor osvitu ze střelecké věže,“ prozrazuje Krejčí.

Od pamětníků se postupně dozvěděl informace o dalších sestřelených letadlech v okolí Libiny, což ho samotného překvapilo. Hledání dalších dosud neobjevených letadel ho naprosto pohltilo a začal po nich pátrat po celé republice. Dnes má na kontě bezmála osm stovek popsaných případů a další čekají na své odhalení a upřesnění. Na webu je k dispozici také přehledná mapa s vyznačenými místy dopadů havarovaných letounů.

První vzdušný souboj mezi Němci a Američany se u nás odehrál nedaleko Plzně

„V západních Čechách se mi vybavuje hned několik zajímavých případů. Jedním z nich je souboj mezi piloty německé Luftwaffe a americkou 15. leteckou armádou v blízkosti Plzně dne 22.února 1944. Toho dne zaútočili Američané na Obertraubling a část jejich bombardovacího svazu se dostala nad naše území. U Plzně na bombardéry, které v tu dobu nebyly chráněny stíhacím doprovodem, zaútočily německé těžké dvoumotorové stíhačky Messerchmitt Bf 110 od jednotky II./ZG 1 startující z rakouského Wellsu,“ připomíná Krejčí.

Tři americké bombardéry dopadly v západních Čechách. Bylo to u Nepomuku, Lhenic a Horšovského Týna. „Palubní střelci bombardérů se samozřejmě činili, byl to boj na život a na smrt. Na straně útočících německých ´stodesítek´ došlo k sestřelu čtyř letounů.  Dva z nich nouzově přistály. Zbylé dva se zřítily. Bylo to u obce Líšťany nedaleko od Plzně a na Šumavě u Hartmanic. Co se týče lidských ztrát, amerických letců zahynulo rovných dvacet. Na německé straně zahynul pouze pilot Bf 110 u Líšťan,“ přibližuje badatel.

Událost je zajímavá mimo jiné tím, že to bylo poprvé, kdy se nad naším územím střetli američtí letci s těmi německými. Trosky amerických strojů byly objeveny a prozkoumány již v devadesátých letech badateli ze západních Čech, tedy v době, kdy se Pavel Krejčí hledání ještě plně nevěnoval.

Vyzvednuté trosky letounu Messerschmitt Me 110G-2. Na snímku je podvozková noha, detail motoru a oba motory.

„Měl jsem ale tu čest být ale mezi těmi, kdo našli místo dopadu Bf 110 u Líšťan a podílel jsem se na následném vyzvednutí trosek letadla, které byly zaryty hluboko v zemi. Náš výzkum na místě proběhl v roce 2014 pod vedením plzeňského archeologa Jana Vladaře. Zájemci tento letecký souboj mohou nalezené trosky amerických i německých strojů spatřit v expozici na zámku v Nepomuku, doplňuje Krejčí.

„Ozývají se mi lidé s tipy lokalit i příbuzní pilotů“

„Stále vyplouvají na povrch nové a nové skutečnosti. Za hodně informací vděčím čtenářům mého webu leteckabadatelna.cz. Přichází mi hodně vzkazů a e-mailů. Většinu podnětů od čtenářů již mám v minulosti zmapovanou, ale téměř každý týden mi ve schránce přistane nějaká nová, zajímavá informace,“ prozrazuje.

Osobně mu velkou radost vždy udělá nalezení nového místa dopadu letounu. Nejvíce si ale váží zpětné vazby a reakcí od lidí, kteří se díky jeho práci po desítkách let dozvěděli o osudu a okolnostech, jak zahynul jejich otec, strýc či bratr.

„Vojenská mašinerie byla za války velmi strohá, příbuzným došel domů dopis ve stylu: S lítostí vám oznamujeme. Navíc zpravidla sepsaný jen nějakým úředníkem. To bylo často vše.  Desítky let pak tito příbuzní nic nevěděli. Ozývají se mi hlavně příbuzní letců z USA a Německa. Vzkazy, které od nich dostávám, mě utvrzují v tom, že to, co dělám má smysl,“ cení si Krejčí.

Práce s pamětníky je nedílnou součástí jeho bádání. Někdy se vzpomínky dnešních devadesátníků po takové době dost rozcházejí, ale najdou se i případy, kdy jej bezchybně navedou k místu dopadu letadla jejich výpovědi se shodují se záznamy z archivu. Dalšími zdroji informací jsou regionální muzea, další badatelé a historici.

„Mám výborné zkušenosti také s pracovníky z Vojenského ústředního archivu i Národního Archivu v Praze. Spolupráce s nimi je skvělá, při pátrání v jejich archivních fondech mi vycházejí velmi vstříc. Díky internetu se přístup k dokumentům velmi rozšířil a zrychlil. VÚA navštěvuji osobně, ale velké množství jiných archivů již prošlo digitalizací a přístup k nim je velmi jednoduchý. Co se týče fotografií, tak velkým přínosem jsou letecké ortofotomapy z Geografického úřadu MO v Dobrušce. Snímky samotných letadel anebo jejich posádek se shánějí obtížně, většinou přes pamětníky a různé zájmové skupiny na internetu. U všech těchto zdrojů ale platí, že ani zdaleka nejsou kompletní,“ popisuje Krejčí.

„V ČR jsou stále desítky neobjevených míst.“

Ačkoli popsal už stovky osudů havarovaných letadel, stále má před sebou spoustu práce a výzev. Rád by na Letecké badatelně letos dotáhl do konce americká a britská letadla z 2. světové války. Stíhací stroje má hotové, ještě mu ale chybí několik bombardérů, zejména z oblasti Beskyd.

„Objevovat je stále co. Odhaduji, že ještě stále je v ČR několik desítek nenalezených míst z 2. světové války. Chci, aby moje databáze byla co nejvíc kompletní. Německé ztráty na našem území byly obrovské, ať už bojové nebo během výcviku. Tam ta práce pravděpodobně nebude hotová nikdy, to samé se týká letectva Sovětského svazu. Co bych ale během několika příštích let dotáhl do konce jsou naše vojenské nehody po roce 1945. Byly jich stovky, odhaduji, že jsem teď tak někde v polovině, takže mám co dělat,“ říká Krejčí ke svým plánům do budoucna.

Bádání nezná hranic

Ve svém pátrání se Pavel Krejčí nedrží striktně jen České republiky, ale už popsal také případy ze Slovenska, Maďarska či Egypta. Mezi nejnáročnější výpravy paří pátrání po troskách letadel na západě USA.  

V USA se často nachází trosky téměř celých letadel.

„Jezdím tam už asi deset let. Pátrám tam po letadlech, která mě vždycky fascinovala spíše z technického hlediska, tedy různé zkušební stroje, prototypy a letouny, které nikdy v Evropě nelétaly. Několikrát jsem si tam v horách opravdu sáhl dost hluboko do svých sil. Jsou to občas výšlapy od brzkého svítání s návratem večer za tmy. Sierra Nevada mají v jižní části nadmořskou výšku přes 2000 metrů a na sever se ještě zvyšují přes tři tisíce. Odměnou za tyto výšlapy jsou tam pak místa, kde se nachází často téměř celá letadla. A abych neopomenul- odměnou jsou i krásné přírodní scenerie,“ dodává Pavel Krejčí.