Politici za mříže? Mocní v trojúhelníku spravedlnosti
Kauza poslance Dominika Feriho otevřela otázku, zda by se politici a vůbec veřejně činní lidé měli třást před justicí více než ti ostatní. Měli, a měli by s vědomím této skutečnosti už do politiky jít.
Otázka, zda je politik zodpovědný před zákonem více nebo méně než „obyčejný“ občan, je stará a má mnoho podob. Právní (doporučuji tuto starší, ale skvělou knihu), politologickou, psychologickou, etickou a samozřejmě sociologickou.
Současná kauza poslance Dominika Feriho, který odstoupil z funkce poté, co byl nařknut ze sexuálního obtěžování a dost možná predátorského chování, ukazuje, jak i oblíbený a pozitivně vnímaný politik může mít stránku, která představuje problém se zákonem a dalece s etikou řádného občana. Feri rezignoval, věřme tomu, že ve snaze očistit své jméno, ale pachuť toho, že řada politiků obviněných z podvodů, dotačních machinací, zatajování majetku, lží, spolupráce s STB a dalších činů se rozrostla o sexuálního násilníka, zůstává.
Každá společnost potřebuje své vzory. Lidi, které může oslavovat (z latiny se jim říká celebrity), lidi, kteří představují její elitu, ať už intelektuální, profesní či podnikatelskou, a své zástupce spravující věci veřejné, politiky. Protože politici nás zastupují, očekáváme od nich, že budou tím nejlepším obrazem nás samotných; elitou v pravém slova smyslu. Bohužel, o to je větší zklamání, když zjistíme, že i když by se nám jejich politika, tedy názory a rozhodnutí, líbila, mají nějakou osobnostní vadu…třeba pokradli. Pak nastává dilema.
