sobota 2. července 2022 Patricie

Plzeň si novou výstavou připomíná smutné výročí, uplynulo 80 let od transportů Židů do Terezína

Čas nezapomnění, tak se jmenuje nová výstava, kterou si město Plzeň prostřednictvím historických dokumentů a fotografií připomíná 80 let od transportů Židů do Terezína. V lednu 1942 bylo ve třech skupinách deportováno z nákladového nádraží v Plzni do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Výstava v mázhauzu radnice i ve veřejném prostoru před radnicí a ve Smetanových a Štruncových sadech začne v pondělí a potrvá do 28. ledna, venkovní část do 3. února.

„Zachovalo se několik fotografií. Je velmi smutné dívat se do tváří lidí, označených žlutou šesticípou hvězdou, kteří si nesou v kufřících svůj skromný majetek a nevědí, co je čeká. My dnes víme, že si šli pro smrt. Tragická událost a ani osudy těch, kteří byli na základě norimberských rasových zákonů zbavováni majetku, zaměstnání, lidských i občanských práv, byli označeni jako méněcenní, nemohou být zapomenuty," řekl plzeňský primátor a nový ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Plzeň byla po Praze a Brnu třetím českým městem, odkud byli Židé deportováni do ghetta. Nejprve byli shromážděni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Tísnili se uvnitř a spali na zemi. Byli tam Židé z Plzně, Rokycanska, Kralovicka, Manětínska a dalších lokalit. V určené dny je ve čtyřstupech odváděly strážní oddíly. Tři vlakové soupravy s označením R, S a T vyjely z Plzně 17., 22. a 26. ledna 1942. Každý deportovaný měl na krku cedulku s označením transportu a pořadovým číslem. Nejstarší byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu do Terezína, nejmladší osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která s matkou válku přežila.

Pamětní desku pro Věru Kohnovou, plzeňskou Annu Frankovou, připravuje Spolek W21

V jednom z prvních transportů do koncentračních táborů, které před 80 lety vyjely z Plzně, seděla i dvanáctiletá dívka Věra Kohnová se svou rodinou. Zanechala za sebou deník, autentické svědectví doby, který bývá přirovnáván k celosvětově známému...

V Terezíně byly rodiny rozděleny - zvlášť práceschopní muži, ženy s dětmi do 12 let a staří a nemocní. V ubikacích spali na slámě rozházené po holé zemi, téměř chyběla hygienická zařízení, byly problémy se stravováním. Už v březnu 1942 bylo 620 lidí odvezeno do ghetta v polské Izbici, následovaly další transporty do ghett a táborů smrti. Na konci roku 1942 byla naživu už jen třetina deportovaných lidí z Plzně.

Budou tři transporty, psala židovská dívka ve svém deníku. Domů se už nikdy nevrátila

Davy zvědavých lidí přihlížely, jak stovky plzeňských židů jdou v zástupech na nádraží, kde na ně čekal vlak, který je měl odvést do Terezína. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Dostavit se měli na shromaždiště ve...

„Rasistické předsudky, jejich propagandistické využívání a nenávistné kampaně proti skupinám obyvatel nezmizely s koncem druhé světové války," uvedl dokumentarista a autor výstavy Martin Šmok. Oběti transportů připomíná pamětní deska na sokolovně, památník Zahrada vzpomínek u Staré synagogy, 80 kamenů zmizelých, osazovaných do chodníků před domy, kde Židé před deportací žili, i aplikace IWalk, což je celosvětový projekt, jehož cílem je spojit návštěvu autentické lokality s úryvky svědectví. V Plzni se lze vypravit na dvě trasy Po stopách plzeňských Židů a Židovská Plzeň v době šoa; na 21. a 28. ledna jsou připravené komentované prohlídky.

Hodnocení článku je 90 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Moderní dějiny

Štítky transport, židovský transport, Terezín, koncentrační tábor, ghetto, výstava

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.