Druhý československý prezident Edvard Beneš, který se narodil před 135 lety, 28. května 1884, patří k nejvýznamnějším i nejdiskutovanějším českým státníkům minulého století. Politik a diplomat, jenž se zasloužil o vznik Československa v roce 1918 i jeho obnovení po druhé světové válce, dodnes budí vášně. Především svojí rolí v temném období před německou okupací i o dekádu později při převzetí moci komunisty v únoru 1948.
Docent filozofie a doktor práv Beneš byl dlouholetým blízkým spolupracovníkem Tomáše Garrigua Masaryka. Významně se zasloužil o mezinárodní uznání odboje za první světové války a posléze i uznání československého státu. Za války nejprve řídil domácí ilegální organizaci Maffie a poté, co musel emigrovat, se stal jednou z hlavních postav zahraničního odboje. Od vzniku republiky byl ministrem zahraničí a v letech 1921 až 1922 také ministerským předsedou.
Strůjce čs. zahraniční politiky a její orientace na Francii zastával také vysoké funkce ve Společnosti národů, kterou pomáhal zakládat. Poté, co v prosinci 1935 abdikoval vážně nemocný Masaryk, stal se Beneš jeho nástupcem. Jako prezident neúspěšně usiloval o vyřešení sudetoněmeckého problému a zachování územní integrity státu. V září 1938 ovšem ustoupil nátlaku Velké Británie a Francie a přijal mnichovský diktát. Poté abdikoval a odjel do zahraničí.
V roce 1940 se Edvard Beneše stal prezidentem v exilu a jako hlava čs. odboje mimo jiné dosáhl obnovení ČSR, která se i pod jeho vlivem výrazně orientovala na Sovětský svaz. S Benešovým jménem jsou ovšem spojeny také dodnes diskutované dekrety, které v letech 1940 až 1945 vydával v londýnském exilu i po návratu do vlasti a které se týkaly mimo jiné majetkových záležitostí a odsunu zejména Němců z československého území, potrestání kolaborantů a znárodnění.
Dalším kontroverzním momentem rodáka z Kožlan na Rakovnicku byla situace v únoru 1948. Historici dodnes diskutují o důvodech, které jej vedly k přijetí demise nekomunistických ministrů a jmenování nové vlády nadiktované šéfem komunistů Klementem Gottwaldem. Právě přijetí demise totiž v konečném důsledku vedlo k nastolení komunistické diktatury. Podle dobových svědectví čelil Beneš nevybíravému tlaku ze strany premiéra Gottwalda, který vyhrožoval zatýkáním a vojenským zásahem Sovětského svazu.
Krátce poté, co svým podpisem stvrdil novou vládu, Beneš opustil Pražský hrad. Uchýlil se spolu s manželkou Hanou na své venkovské sídlo do Sezimova Ústí u Tábora. Svou nepřítomností na Hradě chtěl demonstrovat nesouhlas s vývojem ve státě, s abdikací na prezidentský úřad však váhal. Abdikoval teprve 7. června 1948, po volbách stvrzujících nástup komunistů. Zemřel 3. září 1948 ve věku 64 let.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
