Už jako miminko v kočárku vnímal dnes čtrnáctiletý Plzeňan Bruno Bezděk odbíjení zvonů. Jak rostl, začal růst i jeho zájem o tyto největší hudební nástroje, tak zvony totiž sám nazývá. Dnes je nejen jedním z nejmladších zvoníků v České republice, ale také odborníkem na zvony. Ví mnoho o jejich výrobě, o tom, jak by měly znít a zná zvuk i historii mnoha zvonů, které jsou osazeny ve věžích kostelů.
Pár týdnů poté, co byla věž plzeňského kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Františkánské ulici osazena zvonem sv. Anna, začal tam Bruno docházet. Od srpna 2021 právě díky němu zní zvony z kostela pravidelně „Nedalo mně tenkrát spát, že tam zvon je a že je nevyužitý. Sv. Anna byla původně odlita pro katedrálu sv. Bartoloměje. Když však byly do katedrály později umístěny další nové zvony, sv. Anna s nimi neladila,“ začíná Bruno své vyprávění.
Zvon sv. Anna váží přes 400 kilo a je u františkánů tím největším zvonem. „Nachází se tam také nejstarší plzeňský zvon vyrobený okolo roku 1637. Je bez jména, protože v té době se zvonům často nedávala, zvlášť takto malým, neboť bylo náročné vypracovat reliéf. Třetí zvon v kostele Nanebevzetí Panny Marie je barokní a je zasvěcen sv. Prokopovi, Antonínovi, Kateřině a Nejsvětějšímu Srdci Páně. Byl odlitý v Plzni zvonařem Janem Pernerem,“ vysvětluje Bruno.
Tento zvonař odlil roku 1740 ještě jeden malý zvon vážící 23 kilo. „Rodina paní Kolovratové, která se zná s mou maminkou, ho měla ve vlastnictví mnoho desítek let. Kdysi koupili ruinu ve Zhořci u Bezdružic a v ní našli i tento zvon. Stále přemýšleli, jak ho využít, pak mě objevili a zeptali se, jestli bych nechtěl vybrat kostel, v němž by mohl zvonit. Navrhl jsem kostel u františkánů,“ prozrazuje mladý zvoník.
Než se zvon přesunul do Plzně, musel projít renovací. Někdo ho totiž v minulosti natřel černou olejovou barvu, která nešla sundat žádným roztokem. „Musel jsem ho opískovat. Věnoval jsem tomu téměř celé letní prázdniny. Správně se to prý nemá dělat, ale nebyla jiná možnost. Opálit jsem ho nemohl, to by pukl. Leštění a broušení by také nebylo dobré, poškodilo by strukturu zvonu. Musel jsem vyrobit dubovou hlavu a narýsovat kování, na kterém bude zvon držet. Bavilo mě to, ale občas byly chvíle, kdy jsem si říkal, že se na to vykašlu,“ popisuje.
Bruno nejen rozeznívá a renovuje zvony, ale zajímá se také o historii. Nedávno například přenastavil zvony v katedrál sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v Plzni. „Většina lidí si myslí, že kostelní věž má jen jeden zvon. Ale tak to nebývá. Ve věži jsou většinou celé soubory zvonů. Plzeňská katedrála jich má pět. Navrhl jsem, jak by měly zvonit, aby to bylo optimální, aby to odpovídalo historii a významu katedrály i stavu zvonů. V katedrále jsou zvony na elektrický pohon, takže pak to podle mého návrhu přenastavili programátoři,“ pochlubil se Bruno Bezděk.
Ráno a ve všední dny mohou Plzeňané slyšet zvon Marii, což je středně těžký zvon vážící zhruba 1,2 tuny. V poledne ve všední dny bijí zvony dva – jsou sladěny do akordů. K již zmíněné Marii se totiž přidává o něco větší Jan Nepomucký. Večer v šest hodin zvoní Jan Nepomucký sám.
„Za mě je to zvukově nejhezčí zvon z celé katedrály, moc se povedl. Třítunový zvon Hroznata zní vždy v neděli večer a skoro pětitunový Bartoloměj, který je desátým největším zvonem v republice, je slyšet o významných událostech. A zvon Prokop je jediný původní z roku 1835, váží 646 kilogramů, je odlitý Václavem Pernerem z gotické zvonoviny z prvních původních zvonů katedrály. Zní dvakrát v týdnu, v sobotu ráno a v neděli v poledne,“ doplňuje Bruno.
Sám přiznává, že v adventním a vánočním čase má víc práce. Celoročně dostává i řadu pozvání. Na svátek sv. Václava například zvonil na zvon v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. „Ještě před tím, než jsem začal zvonit v kostele, jsem si zjišťoval vše, co se týká technického vybavení zvonů, jejich výroby, zavěšení i typů zvonění. Zajímá mě i akustická stránka. Zvonařství má v sobě mnoho oborů – uměleckých i technických. Snažím se mít také přehled, jaké soubory zvonů jsou v kostelech v naší republice. Chodím na výtvarku i na hudebku – hraji na klavír, ale i tím směřuji ke zvonařství,“ říká Bruno.
„V době pozdního středověku a v baroku byl u nás neuvěřitelný počet zvonařů. V Plzni třeba byly zvonařské dílny dvě. Pokud vím, tak dnes se zvony lijí v naší republice na třech místech. Zvoníci a zvonaři mají komunitu, kde se potkáváme a předáváme si zkušenosti,“ prozrazuje. Podle něj má toto řemeslo budoucnost. „U nás je využito snad jen šedesát procent kapacity věží. Jsou kostelní věže, které zvony potřebují. Zvon jako takový, je vlastně největší hudební nástroj na světě. Myslím, že by se s ním, jako s hudebním nástrojem mělo zacházet,“ uzavírá Bruno Bezděk.
