Nejslavnější šumavská ruina přežila další zimu. Knížecí hájovnu Pustina v minulosti navštívil i prezident Beneš

Naposledy jsme stav domu zjišťovali při naší poslední návštěvě přesně před dvěma roky. Od té doby se opět výrazně zvětšila díra v levé části střechy a krovu. Jeden zcela uhnilý trám z obvodu střechy už odpadl. Na zemi leží v hromadě sutin další zlámané a uhnilé trámy, které odpadly z krovu. V důsledku mnohem většího otvoru ve střeše do domu ještě více zatéká. Kdyby krov a střechu nepodpíraly čtyři masivní cihlové sloupy v průčelí budovy, už dávno by se zřítila pod nánosy těžkého sněhu, které musí v zimě unést. A je velmi překvapivé, že takto dům stále ještě stojí, i když je zcela ponechán napospas přírodě. Že by se někdo pokusil opravit tento objekt už spadá do kategorie sci-fi.

Zatímco v roce 2021 jsme se ještě odvážili vyjít po schodech až do patra a prozkoumat tak i všechny horní místnosti domu, tentokrát už jsme neriskovali. Na rozmočené a zcela shnilé dřevěné schodiště s několika propadlinami už rozhodně nikomu nedoporučujeme vstupovat. Celým domem protékají potůčky vody. Trámy na podlaze a s tím i celý strop se může kdykoliv pod tíhou člověka propadnout. Výstup do patra tedy hraničí se sebevraždou. A příjemný nebyl ani pocit, když jsme se pohybovali po místnostech v přízemí domu. Riziko zhroucení objektu je zejména v jeho levé části příliš vysoké. Pokud si chce někdo dům prohlédnout, dívejte se raději okny zvenku.

Novinkou uvnitř jedné přízemní místnosti je na stěně graffiti, připomínající nejslavnějšího obyvatele domu. Na žlutém podkladu je nastříkáno 28 stejných portrétů lékaře Kostroucha. Autor k tomu použil jeho nejznámější dostupnou fotografii. Objekt je volně přístupný, není kolem něj žádný plot. Nachází se ve vzdálenosti asi dva kilometry od vyhlášené restaurace a penzionu Chata Rovina.  

Hájovna v klasicistním stylu byla postavena přibližně na začátku 19. století. Tehdy byla součástí dnes již dávno zaniklé sklářské osady Pustina. Z původních devíti domů osady už zbyla jen zdevastovaná hájovna a rozpadající se přilehlé hospodářské budovy. Před jednou z nich je i malá vodní nádrž s pokroucenými stromy, která by mohla sloužit jako lokace pro natáčení hororu. Dnes už se můžeme jen domnívat, na kterých místech stály zbývající obytné domy.

V hájovně pobývaly i mnohé slavné osobnosti

Za první republiky patřila hájovna významnému bankéři Františku Haškovi, ze kterým tam jezdil i prezident Edvard Beneš. Bankéře popravili za války nacisté a jeho syn Josef vycestoval v roce 1948 do USA. Později se tam dostala i jeho rodina, včetně dcery Elišky, která předtím na Šumavě i v této hájovně často pobývala u své šumavské babičky. V USA se Eliška Hašková stala ředitelkou Kanceláře prezidentských zpráv a sekretářkou pěti amerických prezidentů v Bílém domě. V 90. letech minulého století se vrátila do Česka. A právě Eliška Hašková - Coolidge je aktuálně majitelkou zničené hájovny.

O tom, že majitelkou objektu je bývalá sekretářka amerických prezidentů se ostatně dozví každý, kdo vstoupí dovnitř. V několika zdemolovaných místnostech i ve vstupní chodbě jsou na zdech nápisy, že za současný stav hájovny nese odpovědnost ona, jako majitelka a že dům nedokázala opravit, i když to původně avizovala. Na její obhajobu je třeba dodat, že v době, kdy hájovnu získala zpět do svého majetku, byla už velmi poškozena. Zpočátku se snažila zachránit místo posvátné pro její rodinu. Objekt se ale nachází na zcela odlehlém místě a bohužel se opakovaně stával i terčem vandalů.

Jednoznačně nejslavnějším obyvatelem knížecí hájovny byl ovšem od roku 1964 až do roku 1993 šumavský lékař Zdeněk Kostrouch. Ten díky svým konexím objekt zachránil před demolicí, i když ležel na území vojenského újezdu Dobrá Voda. Do již tehdy zchátralé hájovny se nastěhoval s tehdejší manželkou. Doktor na Pustině zřídil hospodářství, uvnitř nechyběla knihovna, jeden z pokojů byl vybaven starožitným nábytkem. Legendárním se stal doktor Kostrouch tím, že objížděl své pacienty na koni. Zvíře považoval v horách jako nejspolehlivější dopravní prostředek a dával mu přednost před automobilem.

Lékaře později jeho manželka opustila a v hájovně začal žít se svojí zdravotní sestřičkou. Tu později vystřídala ještě další partnerka a nastala nejčernější doba i pro samotnou hájovnu. Na sklonku svého života už totiž bohužel doktor Kostrouch žil poněkud „poustevnickým“ stylem a holdoval alkoholu. Zemřel v roce 1993 ve věku 71 let. Dům dále chátral a pustnul, jeden čas tam hospodařila velmi svérázná poslední partnerka šumavského doktora, která svým přístupem místu zasadila poslední ránu. Když potom hájovnu získala v restituci zpět zmíněná Eliška Hašková – Coolidge, šlo již se už o ruinu.

Co najdete uvnitř hájovny?

V přízemí domu je několik zdevastovaných místností, včetně prádelny. Můžeme se jen domnívat, jaký účel měly původně jednotlivé místnosti. V jedné z nich měl mít doktor i malou ordinaci. Když bylo ještě možné vystoupat do patra, prošlo se v mezipatře okolo zbytků toalety. Nahoře pak bylo několik netradičně členěných místností. Ta prostřední má výstup na balkonek, který byl umístěn uprostřed průčelí budovy. Dnes balkonek samozřejmě chybí. V některých pokojích jsou patrné zbytky původní malby na zdech. Zdobily je obrázky malých jelenů, nebo další šumavské motivy. Podlaha je v patře většinou vytrhaná. Pro pocit bezpečí tam bylo lepší chodit jen po trámech. Z původního zařízení už nezbylo vůbec nic. Vandalové rozbili i záchodovou mísu. Za povšimnutí stojí ještě velmi chladný sklep, který je neustále zatopený vodou.

Na někoho působí návštěva bývalé slavné hájovny romanticky, pro někoho jiného je nesmírně depresivní a hororová. V každém případě jde ale o skutečně hluboký zážitek. Málokteré místo na Šumavě se totiž může pochlubit tak zajímavou historií. Pár desítek metrů od hájovny je tradiční šumavské umrlčí prkno ozdobené vždy květinami, věnované doktoru Kostrouchovi. Nechybí tam ani svíčky. Je vidět, že o toto jediné místo někdo s láskou pečuje.