Do divadla v džínách a teniskách. Ležérní pátky rozdělily diváky na dva tábory
Pořádný rozruch vyvolalo plzeňské Divadlo J. K. Tyla, když ohlásilo zavedení takzvaných ležérních pátků. Žádný daný dress code není a lidé mají přijít tak, jak se jim zrovna zachce. Toto rozhodnutí vyvolalo velkou debatu. Podle mnohých je návštěva divadla společenskou událostí a podle toho by to mělo v hledišti i vypadat. Ozývají se ale i opačné názory.
„Moc práce, málo času? My tomu rozumíme. A právě proto vyhlašujeme LEŽÉRNÍ PÁTKY. Každý první pátek v měsíci můžete dorazit do divadla přesně tak, jak se vám chce! Ať už máte oscarovou róbu, nebo džíny... Divadelní zážitek nemusí být škrobený,“ těmito slovy ohlásilo divadlo svou novinku a strhla se pořádná smršť.
„Tohle není žádný dobrý nápad. Divadlo je společenská událost a podle toho se má člověk obléknout. Žádné džíny, legíny, trička s nápisy, tenisky. To opravdu není vhodné oblečení do divadla. A vy v divadle byste měli svoje diváky vychovávat ve společenských pravidlech,“ myslí si například Lidka N. a není sama.
„Nepřestávám se divit. Jednou jsem tam potkala i alpinistu v pohorkách a silných ponožkách. Místo toho, aby se udělala osvěta, jak by měl divák vzdát hold dobře odvedené práci a vhodným oděvem si umocnil zážitek, tak se posvětí buranství. Už teď je to občas velká bída,“ kritizovala například paní Magdalena. „Takže vlastně žádná změna. Nevhodné oblečení vidím v divadle hodně často a je úplně jedno, co je za den. Kapsáče a botasky jsou běžná věc. Pak se tam člověk cítí jak někde na fesťáku a ne v divadle,“ podotkla Adéla V.
Divadlo na vlnu kritiky reagovalo prohlášením, že rozhodně nechtějí znehodnotit výjimečnost divadelního večera, „Naopak. Chceme, aby se u nás cítil vítaný každý, kdo miluje divadlo, i ten, kdo ho teprve poznává. Ať už dorazí v šatech s vlečkou, nebo v pohodlnějším oblečení. Nikdy jsme nevyzývali k tomu, aby lidé chodili neupravení nebo nečistí. Jen věříme, že není naší rolí soudit ostatní podle toho, co mají na sobě. Za vytahaným svetrem, staršími botami nebo roztrhanými džínami se může skrývat příběh, který neznáme – třeba se dotyčnému zrovna stalo něco nečekaného, nebo má daný kus oděvu pro něj osobní hodnotu,“ reagovalo divadlo.
„Jsem častým návštěvníkem divadla a snažím se oblékat slušně. Určitě není fajn jít do divadla jako buran, nicméně v košili s dlouhým rukávem a saku je mi takové horko, že to prostě onen kulturní zážitek kazí,“ přidal za pánské osazenstvo Martin P. „Plzeň se prezentuje jako český West End a na West Endu se nosí všechno možný. Každopádně už dávno neplatí, že se musí do moderního divadla nutně nosit oblek a šaty. I pan Špaček říkal, že džíny jsou v dnešní době v moderním divadle, a především na muzikálech v pohodě. Samozřejmě roztrhaný džíny a tepláky jsou už extrém. Já osobně chodím do divadla za zážitkem a je mi srdečně jedno, co mají diváci na sobě,“ uzavřela Líba N.
