Legendární koncert rozpoutal peklo. Poprvé vidíte 39 let staré fotky Toten Hosen v Plzni

Z hlediska hudební historie se v naší zemi po roce 1985 staly tři zásadní události. Z toho dvě z nich byly ještě před pádem železné opony a třetí těsně po jejím pádu. První událostí je koncert Depeche Mode z roku 1988. Druhou pak obří koncert The Rolling Stones, kteří poprvé vystoupili na pražském Strahově v roce 1990. Třetí událostí je památný koncert punkrockových Die Toten Hosen, dva roky před pádem komunistického režimu.

Na koncert mých oblíbených Die Toten Hosen jsem vyrazil společně s kamarádem Petrem Korálem, současným známým hudebním publicistou. Tehdy ještě ani jeden z nás netušil, že se novinařina stane naší profesí. Jeho osobní vzpomínka na koncert je součástí tohoto textu. A byl s námi i Karel Kotěšovec, bývalý dlouholetý ředitel klatovského kulturního střediska a kina, díky kterému jsme vlastně německou punkovou legendu znali. Byl hrdým majitelem vinylu Die Toten Hosen, konkrétně šlo o tehdejší aktuální živé album Bis zum bitteren Ende.

Naprosté selhání dramaturgie a zákrok policie

Na úvod je potřeba zmínit, že z hlediska sestavy účinkujících se poněkud bizarní akce na plzeňském Lochotíně uskutečnila v rámci mírových pochodů připomínajících vraždu tehdejšího švédského premiéra Olofa Palmeho. Mírové akce se překvapivě konaly nejen na západě, ale také v našem východním bloku. I když u nás stále ještě vládl tuhý komunismus, přeci jen docházelo k uvolňování mezinárodního napětí a sbližování Západu s Východem.

Díky tomu zcela nepochopitelně přicestovala na koncert do Plzně nejen skupina Die Toten Hosen, ale i neméně legendární německá skupina Einstürzende Neubauten. Ta nakonec nevystoupila a pod policejním dozorem byli její členové přímo z mírového koncertu násilně eskortováni na přechod v Rozvadově. Ale nepředbíhejme. Na pódiu ještě stačila na samotném začátku vystoupit další západoněmecká skupina Haindling. A závěr večera patřil tuzemské hvězdě Stromboli.

Po naprosto famózním vystoupení Die Toten Hosen, kterému se ještě chci věnovat podrobněji, naskočil na scénu Michal David. Nečekaně ovšem vystoupil ve druhé polovině pódia. Zatímco jeho fanynky čekaly vpravo, Michal David začal hrát vlevo. V té době pod pódiem ale ještě stáli příznivci Die Toten Hosen. A pro ně byl Michal David něco jako třídní nepřítel. Na českého hitmakera začali házet kelímky od piva naplněné štěrkem, ale i samotný štěrk posbíraný ze země pod pódiem i další předměty.

Z hlediště přiletěla i gumová atrapa granátu, která se používala k házení při hodinách tělocviku. Moderátor akce Jožka Zeman ho hodil zpět do publika se slovy: „Podívejte se, co sem ti mírotvorci z NSR hodili. Tobě, speciálně tobě, ho vracím zpátky,“ vracel moderátor granát jeho údajnému majiteli. Šokovaný Michal David koncert okamžitě přerušil.

Pod pódiem potom došlo k potyčkám punkové části fanoušků se značným počtem zasahujících příslušníků Veřejné bezpečnosti. Zásah pak pokračoval bitím a zatýkáním punkerů odvlečených dozadu za pódium, kam už nebylo z hlediště vidět. Do ostré šarvátky se přimotalo i několik členů skupiny Einstürzende Neubauten, kteří se předtím stačili slušně posílit alkoholem. Policisté je po několika ranách naložili do autobusu a společně se zbývajícími členy skupiny je okamžitě eskortovali na česko-německý hraniční přechod v Rozvadově. A tím končila naprostá fraška, která měla na začátku nálepku mírového koncertu a sblížení Západu s Východem. Skupina Stromboli pak na závěr už poklidu odehrála svůj parádní koncert.

Koncert Die Toten Hosen byl neskutečná jízda

Die Toten Hosen byli mojí první „zápaďáckou“ skupinou, kterou jsem viděl a slyšel. Dodnes jsou to moji velcí oblíbenci. Ale viděl jsem je ještě v době, kdy u nás vládli pevnou rukou komunisté. A koncert to byl velkolepý a pořádně divoký. Chtěl bych uvést na pravou míru některé nesmysly, které se v souvislosti s koncertem zmiňují některá média. Nějaký historik například ve článku pro Český rozhlas tvrdil, že na akci přijelo 3000 západoněmeckých punkerů a tuzemských punkerů byly v hledišti další 3000. To je absolutní nesmysl. Ze SRN tam nebyl snad téměř nikdo. Těch skutečně pravověrných českých punkerů tam mohly být nižší desítky. Převážnou část posluchačů tvořili prostě příznivci tvrdé rockové muziky. To je vidět i na fotografiích publika. 

Jedním z mála skutečných punkerů byl prokazatelně mladý Petr Sid Hošek, dnes již nežijící zakladatel české punkové legendy Plexis. Ten byl v první řadě a podařilo se mu zahulákat si do mikrofonu společně s Campinem, zpěvákem Die Toten Hosen. V jeden okamžik rozdováděný Campino skočil z pódia mezi fanoušky. Nedopadlo to úplně dobře. Skončil s ulomeným zubem. Ale to mu nebránilo dál pokračovat v koncertu v obrovském nasazení. Přímo pod pódiem mezi fanoušky divoce řádil také Blixa Bargeld, frontman Einstürzende Neubauten, který se po koncertu dostal do potyčky s Veřejnou bezpečností.

V jeden okamžik na pódium přímo mezi členy skupiny proniklo asi 20 punkerů, kteří tam začali divoce pogovat. Z pódia je začali hodně drsným způsobem shazovat a vytlačovat naprosto fanatičtí postarší pořadatelé. To byla scéna, která u nás do té doby nebýval na koncertech běžně k vidění. Většinu koncertu Die Toten Hosen jsem strávil fotografováním z pódia. Vzniklo asi 60 černobílých snímků, které jsem dosud nikde nepublikoval. Celou kolekci unikátních fotografií zachycujících koncert bych chtěl prezentovat v mnohem vyšší kvalitě příští rok u příležitosti 40. výročí legendárního vystoupení Die Toten Hosen. Tentokrát dávám k dispozici jen pár snímků. 

Jak to viděl hudební publicista Petr Korál

Na Mírový koncert Olofa Palmeho nikdy nezapomenu. To jednoduše nejde, a nejen proto, že mi druhý den začínal první ročník vysoké školy… Především pro neuvěřitelnou bizarnost té akce, poněvadž dát dohromady na jedno pódium věhlasné západoněmecké punkrockery (Die Toten Hosen) a kultovní industriální experimentátory taktéž z NSR (Einstürzende Neubauten) se ztělesněním československého normalizačního popu v podobě Michala Davida mohlo napadnout jen někoho, kdo vůbec netušil, co zmíněné „kapitalistické“ skupiny hrají a jaké se na ně sjede publikum. Dalo by se to klidně nazvat splněným snem šíleného dramaturga.

Jsem strašně rád, že jsem toho mohl být osobním svědkem. Tedy svědkem strhujícího vystoupení Die Toten Hosen a pak i nevídaného „vykelímkování a vyštěrkování“ nebohého Michala Davida, který chudák také vůbec netušil, do jak hluboké jámy lvové vstupuje. Komické pokusy moderátora Jožky Zemana o zklidnění situace už byly jen vrcholem celého toho bláznivého trapasu.

Nerad ale samozřejmě vzpomínám na následný nekompromisní zákrok tehdejšího Sboru národní bezpečnosti (sám jsem naštěstí stál v dostatečné vzdálenosti od kordonu těchto nepřátelsky naladěných fízlů) a na to, že Einstürzende Neubauten už nebylo umožněno vystoupit a o produkci, při níž by byla využita i připravená hromada železného šrotu, jsme si mohli nechat jen zdát. To, že obě německé kapely byly téměř násilím přinuceny okamžitě opustit nejen lochotínský areál, ale vůbec Československo, dodnes považuji za mezinárodní ostudu, za kterou se, mám ten pocit, nikdy nikdo pořádně neomluvil.