Než se dál zadlužovat, raději skončím. Tak komentuje současnou situaci provozovatel Forestbaru Milan Plachý. Podobně jako další podnikatelé i on jen měsíce stále čeká, co bude. Mezitím může pár hodin denně provozovat výdejní okénko. O tržbách ale rozhodně nemůže být řeč. Aby si podnik udržel, prodal svůj byt i auto. Teď už není z čeho brát.
„S ohledem na vládní opatření, zákazy, restrikce a mnoho další buzerace tímto nabízíme náš Forestbar, tak jak je. Se vším všudy,“ píše Milan Plachý na facebookovém profilu populárního plzeňského podniku.
Sám říká, že neobdržel žádnou dotaci ani kompenzace. Když požádal, přišla mu dokonce do baru kontrola. „Jen, co jsme požádali, tak nám živnostenský úřad v Plzni a městský úřad zahájily kontroly, a to v době, kdy jsme byli čtyři měsíce zavřený. Je to výsměch a rozhodně ne podpora od státu,“ rozčiluje se Plachý.
Provoz baru, který může fungovat jen skrze výdejní okénko stojí desítky tisíc korun. O odpuštění od poplatků si může nechat jen zdát. Co šlo při první vlně, teď nejde.
„Už jsem se kvůli tomu zadlužil více než dost. Máme teď dalších 30 dní nouzový stav a pochybuji, že to za těch 30 dní skončí. Je to náročné psychicky i fyzicky a není možné to ustát. Než se dál zadlužovat, tak to raději ukončím,“ konstatuje majitel baru.
Svou misi zde započal před třemi lety, když podnik převzal od svých přátel, kteří jej přesně před 19 lety založili. Fotestbar se rychle zaběhl. Svůj podíl na tom měly nejen kvalitní suroviny, ale také přátelská atmosféra a řada akcí, kterých se barmani účastnili.
I přes všechno si snažili udržet nadhled, například na Valentýna takto na předzahrádce pózovali jako v horském středisku
„Když jsem podnik převzal, chtěli jsme to vést v podobném režimu a posunout ho o krok dál. Vznikla například zahrádka, vrátily se akce. I přes to, že to není můj obor, tak si myslím, že jsme to dotáhli daleko. Bar měl sloužit čistě pro radost, není to žádný byznys,“ popisuje.
Nikde se s tím příliš nechlubí, ale také podporovali plzeňské Tempo makers. Ti pořádají charitativní běhy, jejichž výtěžky jdou například ve prospěch centra Hájek.
„Nepřál bych vám komunikovat s těmi lidmi, které jsme dříve podporovali. Nemocné a postižené děti, pro které se změnilo jen to, že je nemůžeme dál podporovat. Jsem z toho smutný a mrzí mě to,“ říká.
Sám je vyloženě alergický, pokud někdo považuje bar za pouhou nalévárnu. Rád vzpomíná na letní akce u Boleveckého rybníka nebo na barmanské show. Podnik si vydělával sám na sebe. Plachý si vydělává v jiné firmě, díky které si bar mohl dovolit.
I přes zákazy měl bar symbolicky otevřeno. Lidé mohli přijít a popovídat si. Venku, v rouškách a s rozestupy. On i zaměstnanci jsou už ale fyzicky i psychicky vyčerpaní. Výdejní okénko, které v současné době může provozovat vydělá denně pár stovek.
Čtvrtek, 10. prosince 2020, 14:45
Neustálé změny v otevíracích dobách restaurací rozhořčily majitele hospod a barů, kteří vyhlásili bojkot těchto opatření. Mezi nimi jsou také podniky v Plzni. Po 20. hodině zůstal otevřený například hostinec Na Potravinách nebo Forestbar v Pražské...
„Jsme z toho špatný. Snažíme se a pořád doufáme. Výpověď z nájmu jsem ještě nepodal a také tam dobíhají další věci. Dřív jak ke konci dubna neskončíme. Samozřejmě kdybych do té doby vyhrál ve loterii, tak bych v tom chtěl pokračovat, ale ne za stávající situace,“ přemýšlí Plachý.
Zaměstnance nevyhodil. „Přišlo by mi to jako srabáctví,“ řekl. Jarní vlnu ještě zvládli, přes léto se jim ale ztráty dohnat nepodařilo. Vaz jim definitivně zlomila podzimní vlna, kdy došly peníze na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců.
„Jakmile máte nedoplatky, tak vám dotace nepřijdou, byť ta dotace je, že vám odpustí právě to sociální a zdravotní pojištění. V létě jsme prodali byt a šli bydlet do nájmu v rodinném domě. A teď se stěhujeme znovu do ještě menšího bytu. Nejen, že jsem nabídl bar k prodeji, ale ještě jsem kolegovi nabídl podíl v druhé firmě, díky které jsem si mohl dovolit ten bar tehdy převzít. I to je už skoro minulost a co bude dál? Netuším,“ krčí rameny.
Sám absolvoval řadu brigád. Jenže složenky nejsou nízké. Měsíčně musí uhradit 80 tisíc za provoz zavřeného podniku. Na to ostatní už mu nezbývají síly.
„Odklady splátek nefungují. Šlo to v první vlně s řadou podmínek. Jenom ČEZ byl letos za nějakých 70 tisíc, sice to je pět tisíc měsíčně, ale nasčítá se to. Jediná společnost, která byla rozumná a posečkala, byla AVE, která sváží odpad. Jde o 1500 měsíčně. Samozřejmě zákazníkům moc děkujeme, že se nás snažili podpořit. Chodila celá řada lidí, gratulovali nám a byli dojatí. Oceňovali odvahu, a to co jsme dělali. To možná stojí za všechny ty problémy, máme aspoň pocit, že se nám něco povedlo,“ dodává závěrem.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
