pondělí 8. března 2021 Gabriela

Internet obletěla fotka dojemného setkání pendlera s rodinou na hraniční čáře. Známe jeho příběh

Nikdy bych řekl, že budu žít v době, kdy budu muset prosit, abych se přes hranice mohl podívat na své dítě. Tak uvedl fotografii na sociálních sítích David Jaroš. Ikonický snímek komentovaly stovky lidí a další tisíce jej sdílely. David spolu s dalšími Čechy zůstal kvůli práci v Německu, kdyby odjel domů, už by se nemohl vrátit. Teď mu tak nezbývá než čekat a sledovat přes videohovory, jak mu dvouměsíční syn roste před očima.

Za prací do Německa jezdí David Jaroš už čtvrtým rokem. S prvními dopady pandemie na pendlery se setkal ani ne před rokem. Tehdy hranice s Německem uzavřela česká strana.

„Opakuje se situace, která byla de facto loni v březnu, kdy jsme tu zůstali na zhruba pět týdnů. Tehdy to byl problém z české strany a ta německá se proti tomu ještě ohrazovala. Nečekali jsme, že to tento rok přijde znovu, a ještě ze strany Německa,“ říká úvodem David Jaroš.

Německo považuje ČR za oblast s vysokým výskytem mutací koronaviru. Od 14. února obnovilo stálé kontroly na pomezí s ČR. Hranice mohou překročit s negativním testem jen nákladní dopravci a někteří pendleři, jejichž práci vyhodnotila SRN jako nezbytnou

Jako u mnoha opatření i zde platí celá řada výjimek. Vjezd na obě strany mají dovolený zdravotníci, pracovníci sociálních služeb a ti, kteří spadají do takzvané kritické infrastruktury. Do poslední skupiny ještě firma, kde David pracuje, loni spadala. Letos už ne.

„Letos nám výjimku německý úřad nepřidělil. Asi se změnily podmínky. Takže buď tu zůstaneme, a to nám nikdo neřekne, jak dlouho to bude trvat. Na firmě nám také sdělili, že nás držet nemohou. Na hranicích nás pustí kdykoli domů, ale tím, že odejdeme, tak si zavřeme dveře. Nespadáme do té kritické infrastruktury, nemáme tu takzvanou nótu, tak nás sem už nepustí zpět. Jsme tátové od rodiny, máme hypotéky, kdyby to trvalo měsíce, tak si to nedovedu představit,“ konstatuje.

Dojemný snímek na hranicích

S manželkou má dvouměsíční dítě, jeho kolega, se kterým je ubytovaný, má zase rok a půl starou dcerku. I proto se rozhodli, že zkusí štěstí a setkají se s rodinami na hranicích.

„Zastavili jsme tam, žena se domluvila na české straně s českými policisty a já s těmi německými. Problém neměli, ale museli jsme dodržet opatření. Takže nechat auto na dohled, nepřekračovat značku státní hranice a celou dobu mít nasazený respirátor FFP2. Je to momentálně jediná cesta, jak se s rodinou vidět, ale není to vždy, záleží na hlídce,“ vysvětluje.

Pod příspěvkem na sociálních sítích se okamžitě vyrojilo mnoho komentářů. Soucitných i těch, kteří autora nabádaly, aby si našel práci v Česku. Jaroš se do diskusí nezapojuje. „Nechci, aby to vypadalo, že se snažím vzbuzovat lítost, v této situaci nejsem jen já. Chtěl jsem poukázat, že existuje i tento problém,“ uvedl.

Druhým dechem dodává, že komentující chápe, ale ať si někdo zkusí sedět doma bez příjmu. Nárok na náhradu mzdy totiž nemá. A nemá ostatně jako mnoho dalších ani jistotu, jak dlouho celá situace bude trvat.

„Kontaktovali jsme s kolegy místní německé úřady, jestli nemáme nárok na nějakou kompenzaci. Loni nám bylo řečeno, že ne, protože to byl problém na české straně. Teď ten nárok ale nemáme taky. Byli jsme i na pracovním úřadu kousek u Selbu, také tam nám řekli, že nám nemohou pomoct.  Záleží, jak se bude vyvíjet situace. Žádné kompenzace nejsou možné a pokud to není výjimka té kritické infrastruktury, tak je jediná možnost jet domů a tam zůstat,“ popisuje Jaroš.

Ve firmě, kde pracuje je zhruba 1200 zaměstnanců z toho asi 40 Čechů. Drtivá většina stejně jako on zůstala. Ubytování jim podnik zařídil i jim ho platí.

„Jsou to věci, které jsem si vždy myslel, že tohle německá strana nikdy neudělá. Stalo se. Každý týden je na tom dítěti znát a nechcete to vidět přes video. Žena to nesnáší dobře, péče o dítě o dům. Nejsem v tom sám, všichni tady mají děti. Kolega, který tu fotku pořídil má rok a půl starou dcerku a říkal, že žena je z toho nešťastná. Holčička se pořád budí, křičí ze spaní, volá mámu a bojí se, aby i máma nezmizela jako tatínek. Je to špatný na všechny strany,“ vypráví.

Jinou možnost ale nevidí, osobně si dává za cíl, že vydrží, ještě měsíc. Do té doby bude doufat, že se situaci podaří vyřešit.

„Loňský rok byl lepší v tom, že jsme věděli, jak dlouho tu budeme, jak dlouho budeme doma v karanténě a že budeme moci dojíždět. Bylo to příjemnější, protože jsme věděli a znali řešení. Teď vám nikdo není schopný odpovědět,“ dodal závěrem.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Marek Walchetseder | Zdroj Instagram/mar_wal_cz

Štítky pendler, opatření, hranice, koronavirus, Německo

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.