Olgu Havlovou, manželku prvního českého prezidenta, si přátelé pamatují jako přísnou a odvážnou ženu, která byla vždy připravená pomoci. Pocházela ze Žižkova a byla o pár let starší než Václav. Manželovi byla velkou oporou v těžkých dobách. Po listopadu 1989 se zaměřila na charitativní práci a získala si širokou oblibu. Zemřela přesně před 25 lety 27. ledna 1996 ve věku 62 let. Lidé na ni však nezapomněli, a to i díky divadelním inscenacím a filmům, kde se její postava v posledních letech objevila.
Například v roce 2015 získala herečka Marie Spurná na Cenách divadelní kritiky vyznamenání za nejlepší ženský výkon za roli Olgy, kterou ztvárnila v Havlově kdysi domovském Divadle Na zábradlí v inscenaci Velvet Havel. O dva roky později se pak inscenací roku v anketě Divadelních novin staly obrazy ze života Olgy Havlové nazvané Olga (Horrory z Hrádečku) v produkci Divadla Letí. A loni pak přišel do kin kritikou chválený film Havel, kde Olgu působivě ztvárnila Anna Geislerová.
„Jsou lidé, co mlčí, naslouchají, a znenadání pronesou pár slov a je to jak říznutí do vzduchu. To byla Olga,“ popsala svou hrdinku Anna Geislerová. Podobně přitom o své první žene mluvil i Václav Havel. „Byla jakousi mravní jistotou, dovedla naprosto přesně vycítit, kdo moc žvaní anebo kdo se vytahuje, kdo je příliš pyšnej anebo příliš skromnej. Takové to elementární lidské cítění měla a také proto se těšila takovému respektu,“ řekl v televizním dokumentu Paní Olga.
„Nalezl jsem v Olze přesně to, co jsem potřeboval: mentální odpověď na mou mentální roztřesenost, střízlivého korektora mých potrhlých nápadů, soukromou oporu mých veřejných dobrodružství,“ napsal kdysi také esejista a dramatik Havel. Jako na skromnou, ale rozhodnou ženu vzpomínali na Olgu Havlovou také jiní lidé, kteří ji dobře znali. „Olga byla pevná bytost, dovedla být tvrdá, ale skromná, hrdá a spolehlivá...,“ řekla o ní například herečka Vlasta Chramostová.
Osobnost Havlovy první ženy ovlivnilo prostředí pražského Žižkova, kde se 11. července 1933 jako Olga Šplíchalová narodila. „Vyrůstala jsem hlavně na ulici, byla jsem divoká a neposlušná,“ vzpomínala později Havlová, která za protektorátu mimo jiné navštěvovala žižkovský Milíčův dům, kde četla knihy a také se seznámila s divadlem. Tomu propadla, při učení na opravovačku punčoch chodila do soukromých hodin herectví, kde se mohla potkávat s budoucí hereckou elitou.
Neděle, 21. června 2020, 09:03
Za osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami obdržela Cenu Olgy Havlové za rok 2020 Martina Půtová z Plzně. Osud se s Martinou žijící v Plzni rozhodně nemazlil. Krásná žena na konci roku 2013 utrpěla popáleninový úraz chemikálií, při kterém...
Později pracovala jako účetní nebo prodavačka a nedostatek formálního vzdělání dorovnávala četbou a studiem. Havla jí představili v kavárně Slavia v roce 1953 a společná vášeň pro divadlo je zavedla i do Divadla Na zábradlí, kde byl Václav zprvu kulisákem a později dramaturgem a Olga uvaděčkou. „Nejen, že si rozumíme v pohledu na život, ale byl to i zájem o literaturu, divadlo a výtvarné umění,“ řekla později o svém vztahu s Václavem Havlem.
Po okupaci v srpnu 1968 a během normalizace mu stála věrně po boku, oba byli vystaveni represím, které v roce 1979 vyústily v Havlovo uvěznění. „Spojovaly nás prožitky ze setkání s dobrými přáteli, ale i chvíle, kdy jsme čelili soustavné „péči“ StB. To vzájemné ovlivňování je tu pořád,“ vzpomínala také Olga Havlová, která – byť v soukromém životě si dokázala najít i vlastní prostor – se manželovi během jeho pobytu v komunistickém žaláři snažila pomáhat, žádala třeba přátele, aby mu psali.
Sama v té době často pobývala na chalupě na Hrádečku, místě, kde spolu Havlovi prožili hodně času a které se za normalizace stávalo společenskou a kulturní křižovatkou. V 80. letech se také podílela na vydávaní časopisu O divadle a Originálního videojournalu. Dramatické události konce roku 1989 vynesly manžele do popředí. Olga ale nepodlehla svodům moci a stále stála za svými názory, jednala sebevědomě a důstojně, nebála se říct věci na rovinu.
„Ať už mluvím s kýmkoliv, s chudým nebo bohatým, vždycky ho beru stejně. Buď je to dobrý nebo špatný člověk, buď je chytrý nebo hloupý, ale na nějaké společenské rozdíly se neohlížím,“ prohlásila jednou. V roli první dámy se soustředila na činnost ve Výboru dobré vůle (VDV), založeném v roce 1990 a nesoucím dnes i její jméno. Dbala na posuzování žádostí a na účelné využití každého nadačního příspěvku, na pohotové poskytování pomoci a udržování kontaktu s dárci i obdarovanými.
Když v lednu 1996 důstojná pokračovatelka přerušené tradice respektovaných manželek hlav státu, založené Charlottou Masarykovou a Hanou Benešovou, zemřela, přišly se s Olgou Havlovou na Pražský hrad rozloučit desetitisíce lidí. Dnes její jméno nese mimo jiné cena pro handicapované, kterou uděluje VDV osobnostem, které přes vlastní zdravotní handicap dokážou pomáhat druhým. A od roku 2012 také ulice na pražském Žižkově, odkud pocházela a na který byla hrdá.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
