Akva Tera má poprvé mláďata mořských koníků, jejich příchod na svět zachytili na video
Plzeňská zoo po čtvrtstoletí opět chová mořské koníky. V její městské expozici akvárií a terárií Akva Tera se teď radují z historicky prvních mláďat. Lidé je zatím nespatří, starají se o ně v zázemí. I tak mohou návštěvníci obdivovat různobarevné jedince, kteří dorůstají až 16 centimetrů a dožívají se i čtyř let.
„V expozici Akva Tera máme historicky první mláďata mořských koníčků. K "porodu", správně tedy vypuštění vykulených mláďat z vaku samce, došlo minulý týden. Nyní malé koníčky odchováváme v zázemí a musíme pro ně každý den líhnout drobnou živou potravu. Chovatelům se dokonce povedlo zachytit i závěrečnou fázi opouštění vaku samce, kdy jsou mláďata poměrně silně vytlačována z vaku do vody,“ popal Karel Kodejš ze Zoo Plzeň.
„Koníček vzpřímený žije po celém pobřeží západního Atlantiku, od Kanady po Venezuelu, v celém Karibiku a v Brazílii. Vhodné lokality ubývají. Pobřeží jsou ničená a i lehce ohrožený druh může být za chvíli silně ohrožený. Mizí obrovské množství živočichů a korály jsou na tom nejhůře," řekl hlavní chovatel Akva Tery Jiří Doksanský.
Dřívě měla zoo špatnou technologii a málo znalostí
Zoo chovala mořské koníky krátce před 24 lety, ale tehdy měla špatnou technologii i znalosti o chovu. Teď má speciální akvária. „Koníci mají jiné nároky na kvalitu vody, filtraci, světlo a proudění. Jsou tam jiné druhy korálů, absolutně jiný ekosystém," uvedl chovatel. V akváriu nesmí být žádné proudění, žádná dravá ryba.
Koníci se množí tak, že samička nanese samci do váčku vajíčka, jikry, a to 100 až 1000. „On si je sám oplodní a 20 až 30 dní je nosí. Když opustí váček, tak mají asi jeden centimetr a už se musí sami živit planktonem, tedy malými korýši," popsal Doksanský. Potřebují žrát neustále, zvláště mláďata. „Dospělé musíme třikrát denně krmit, jinak by nepřežili, protože mají hrozně rychlý metabolismus," uvedl. Plzeňští chovatelé je naučili na speciální mražené korýše, které nasypou do lastury a oni je z ní jako koně ze žlabu sosají trychtýřovitými ústy.
V oceánu přežívají hlavně díky tomu, že mají výborné mimikry, neplavou a schovají se v řasách a korálech. Každý má na hlavě jiný kostěný výrůstek. „Jimi a lebkou vydávají jemný cvakavý zvuk, což dělají i při námluvách. Je to vlastně ryba, která mluví," dodal Doksanský. Plavou díky tomu, že mají hřbetní a prsní ploutvičky, jimiž jemně kmitají. Zakrouceným ocasem se chytají korálů a řas.
