Povinnost vycházet ven jen se zakrytým nosem a ústy platí v republice téměř měsíc. Zpočátku byla disciplína lidí vysoká, s rostoucími teplotami však kromě oblečení někteří shazují i roušky. Jestli se rozhodnete si roušku sundat, riskujete kromě přivolání policie a pokuty až 10 tisíc korun i to, že svou fotografii najdete na sociálních sítích a pod ní nálož nepříjemných komentářů.
Na Facebooku existují i stránky či skupiny zaměřené na “lov” lidí bez roušek. Jedna z nich vznikla ve stejný den, co se veřejnost o povinnosti nosit roušky dozvěděla. Skupina čítá přes tři tisíce členů a desítky příspěvků denně, kromě fotek nízké kvality pořízených z větší vzdálenosti se uživatelé chlubí i svými příhodami. Komentáře kromě provinilců nešetří ani samotné “lovce,” které viní z udavačství.
Proč takové skupiny vznikají není jednoznačné, kromě hledání popularity na sítích to může být i snaha zmírnit nejistotu, kterou všichni prožíváme. Marie Bedrošová z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny z Masarykovy univerzity k tomu dodává, že nenávistné projevy vůči lidem bez roušek na internetu vlastně nejsou novinkou. "To, vůči jaké skupině jsou namířeny je však vždy velmi ovlivněno stávající společenskou situací, v době migrační krize to byli cizinci a uprchlíci. Nyní mnoho lidí zažívá nejistotu týkající se jejich zdraví, finanční situace, budoucího vývoje, a podobně. V takovéto situaci může být následování pravidel a společenských norem a s tím spojené vymezení se proti lidem, kteří to nedělají, způsobem, jak tuto prožívanou nejistotu zmírnit,” vysvětluje.
To, že příspěvky či komentáře překypují odsouzením a urážením jedné či druhé strany je dáno specifiky online komunikace. “V rámci ní často dochází k tzv. disinhibici neboli chování se sníženými zábranami. I když se jedná o příspěvky na sociálních sítích, pořád jsme tam více anonymní a neviditelní než v běžné offline komunikaci s lidmi. Může být díky tomu snazší projevovat se extrémně a méně se kontrolovat,” říká Bedrošová, která se ve svém výzkumu věnuje kyberšikaně. “Přispívá tomu i fakt, že v podobných příspěvcích lidé přímo nevidí ty, se kterými komunikují nebo na které útočí, ani jejich bezprostřední reakce, které by v jiné situaci jejich chování ovlivňovaly."
Další možností, ke které se lidí uchylují, když vidí někoho bez roušky, je přivolání strážníků. K takovým případům jsou přivolávání prakticky od začátku platnosti vládního nařízení z 19. března. “Telefonicky přijmeme přibližně čtyřicet oznámení denně, další upozornění prověřují i hlídky přímo v ulicích,” řekl mluvčí Městské policie Brno Jakub Ghanem. “Těchto podnětů dlouhodobě neubývá. Roli sehrává spíše to, zda je odpoledne nebo večer před nepracovním dnem a teplé počasí. Tehdy totiž bývá venku nejvíce lidí a odráží se to i na počtu oznámení.”
Jestli je správné kvůli tomu volat na policii záleží na konkrétních okolnostech. “Některé situace mohou skutečně představovat ohrožení zdraví a lidé mohou mít strach oslovit třeba skupinu opilých osob. Na druhou stranu většina běžných problémů se skutečně dá vyřešit rozumnou domluvou,” řekl Ghanem. Situaci přirovnal k sousedským vztahům. “Například člověk žijící v bytovém domě netuší, proč mu soused několik let dělá naschvály a až od hlídky městské policie se dozví, že je to kvůli hlasité hudbě. Někteří lidé se komunikaci vyhýbají, a přitom to bývá nejjednodušší cesta k vyřešení potíží.” To ale způsobuje problémy na lince 156. “Neopodstatněných hovorů ohledně roušek je stále velké množství. Tvoří přibližně třetinu ze všech takových volání.”
Přispěvatelé do “loveckých” skupin na sítích by si měli uvědomit, že svou aktivitou riskují střet se zákonem. “Cílené vystavování jiných lidí na internetu bez jejich vědomí nebo souhlasu není v souladu s českou legislativou a hrozí za něj vysoké postihy,” varuje Ghanem. Lidé, kteří se na takových fotografiích najdou mají kromě kontaktování autora další možnosti. “Dotčení lidé se mohou obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů, který má na svém webu kromě potřebných kontaktů i poradenskou sekci a číslo na konzultační linku.”
Negativní až agresivní reakce pod fotografiemi mají i jiný než právní dopad. “Pokud zveřejníme fotografii, pod kterou se objevují takové reakce na daného člověka, může to pro něj nebo ni mít řadu negativních důsledků, včetně psychické újmy a problémů. Důsledky pro danou osobu mohou být negativní i na sociální úrovni a v rámci jeho okolí. Online a offline svět není oddělený. Taktéž je důležité říci, že každý člověk na podobné věci reaguje jinak. Co by někomu vůbec neublížilo může být pro jiného velmi zraňující,” dodává Bedrošová.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
