Archiv města Plzně má být na co hrdý, nyní má nejvíc archivních kulturních památek ze všech městských archivů v republice. Nově se jí totiž stal rukopis Petr Albina s portrétní galerií saských Wettinů. Vzácný rukopis ukazuje podobu drážďanské galerie tohoto rodu, která je od sklonku druhé světové války nezvěstná.
Pro Archiv města Plzně to je další vzácný rukopis, který byl prohlášený Ministerstvem vnitra ČR kulturní památkou. Stalo se tak 5. ledna 2024. V plzeňském archivu je tak nyní celkem sedm archivních kulturních památek, tedy nejvíce z městských archivů v Česku.
„Rukopis obsahuje vyobrazení saských kurfiřtů a vévodů z rodu Wettinů spolu s jejich stručnými medailonky, autorem je saský zemský historiograf Petr Albin či v němčině Peter von Weiße, který žil v letech 1543 až 1598. Do našeho archivu byl rukopis zakoupený v roce 1970,“ přiblížil novou archivní kulturní památku vedoucí Archivu města Plzně Adam Skála.
Součástí dynastické reprezentace Wettinů byly nejen historicko-genealogické práce, ale také galerie předků v jednotlivých rezidencích. Nejvýznamnější vznikla z iniciativy Kristiána I. pro Dlouhou chodbu zámku v Drážďanech. Plátna v letech 1588 až 1589 zhotovil dvorní malíř Heinrich Göding starší. Kristián I. si současně s galerií objednal i sérii miniatur, jež věrně zachytily její podobu. V rukopise tak vždy levou stranu zaplňuje portrét, pravou kaligrafický text. Celkem je vyobrazeno 46 Wettinů – včetně fiktivních předků Kristiána I.
„Rukopis zjevně zachytil původní, jen zmenšenou podobu originálních Gödingových obrazů. Vazbu zřejmě provedl žák dvorního knihvazače Jakoba Krause Caspar Meuser. Desky jsou zdobeny zlacenými ornamenty, na přední desce je znak Kristiána Saského, na zadní jeho manželky Sofie Brandenburské. Po dokončení honosné vazby byl rukopis uložen do drážďanské kunstkomory,“ doplnil Skála.
Kdy a jak se rukopis dostal do knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku, není známo, ale na konci 19. století je v tamním katalogu rukopisů uvedený. Po zrušení kláštera roku 1950 se byl rukopis pohřešoval. Podle nejnovějších poznatků zůstal v držení posledního cisterciáckého mnicha kláštera a zároveň jeho převora a národního správce P. Zikmunda Jana Kapice. Roku 1970 jej Archiv města Plzně zakoupil od jeho dědiců.
„Jde o neobyčejně cenný pramen pro poznání podoby drážďanské galerie Wettinů, která je od sklonku druhé světové války nezvěstná. V Dlouhé chodbě drážďanského zámku přečkaly obrazy až do roku 1942, kdy byly převezeny do zámku Naunhof vzdáleného asi 20 km severně od Drážďan. V létě 1945 obýval zámek oddíl Rudé armády. Po jeho odchodu byly kolem zámku nalezeny jen roztroušené úlomky rámů, samotné oleje chyběly. Dodnes se nepodařilo objasnit, zda Gödingovy obrazy byly zničeny, či odvezeny jako kořist do bývalého Sovětského svazu,“ doplňuje vedoucí plzeňského archivu.
Rukopis Petra Albina je sedmou archivní kulturní památkou plzeňského městského archivu. Mezi další patří rukopis hry J. K. Tyla „Fidlovačka“ z roku 1834 s textem národní hymny, nejstarší plzeňský typář (pečetidlo) pocházející z období kolem roku 1300 spolu s listinou W. Zwinillingera ze 17. dubna 1307 s prvním dochovaným otiskem tohoto pečetidla, soubor čtyř zlatých bul vydaných pro město Plzeň z let 1434–1627, „nejstarší dochovaná městská kniha Liber judicii z let 1407–1411“, Osecký žaltář , tzv. kniha žalmů z druhé poloviny 13. století s deseti celostránkovými iluminacemi ze života Kristova a soubor dvou erbovních privilegií polepšujících znak města z let 1466 a 1578.
