Lidem po úrazech končetin, ale i po mozkové příhodě nebo s roztroušenou sklerózou a dalšími diagnózami začala v nemocnicích s rehabilitací pomáhat virtuální realita. Nenahrazuje lidský kontakt, ale přispívá k obnově motorických funkcí a umožňuje získané dovednosti přenést do běžného života.

Bývalého vojáka Karla Sankota z Plzně zasáhly v životě hned dvě tragédie. Nejprve bojoval o život po vážné autonehodě. Znovu se však dokázal postavit na nohy a vrátil se ke svým koníčkům. O dva roky později přišla další osudová rána. Po návštěvě restaurace ho dva z agresivních návštěvníků napadli, prorazili mu lebku a vážně poškodili mozek. Při životě ho držely jen přístroje. Lékařské prognózy nebyly vůbec optimistické. Přesto dnes Karel s pomocí druhých znovu chodí. Ještě ho ale čeká obrovský kus cesty, což stojí rodinu nemalé peníze. Zejména ceny za rehabilitační pobyty stouply o desítky tisíc.

Z nemocničního lůžka se mohou pacienti v mžiku dostat na ostrov, zahradu nebo třeba na hory. To všechno díky virtuální realitě a nové klinické studii, která probíhá na Oddělení léčebné rehabilitace Fakultní nemocnice Plzeň. Do projektu je zapojená čtyřicítka pacientů, které trápí bolesti a problémy s pohybem horních končetin. Ve virtuálním prostředí hrají pacienti minihry, které je baví a zároveň je vedou ke cvičení.

Když Lilly přišla na svět, nic nenasvědčovalo tomu, že se bude jednou potýkat s velmi vzácným syndromem, který ovlivní život celé rodiny. Lékaři jí velmi brzy diagnostikovali závažné onemocnění, způsobující farmakoresistentní epilepsii, poruchu pozornosti s hyperaktivitou a opožděný mentální vývoj. Rodiče se přesto shodují, že je tato skutečnost semkla a naučila vážit si obyčejných věcí.