Tanec ji doprovází už od dětských let. Zkoušela balet, břišní tance až nakonec objevila kouzlo afrických tanců. Divoké a nespoutané rytmy Marii Fialovou natolik okouzlily, že se jela učit přímo ke zdroji. Do Afriky se ještě dvakrát vrátila a nyní své zkušenosti předává dál na tanečních kurzech nebo poskytuje taneční terapii, protože právě při tanci může člověk naplno projevit svou osobnost.
Když si do internetového vyhledavače zadáte heslo „africké tance“, vyskočí toho na vás opravdu hodně. Přesnou definici byste ale hledali marně.
„Vždy všem říkám, že tance z jižní Afriky, J.A.R nebo z Keni nejsou to samé, co děláme my. My se věnujeme hlavně západní Africe, zejména tancům ze zemí Guinea Conakry, Mali a Senegal. Takže když to řeknu hodně stručně, věnujeme se africkému tanci ze západní Afriky,“ říká úvodem Marie Violeta Fialová.
Primárně se věnuje psychologii a psychoterapii. Sama říká, že ji k tomuto oboru přivedla zvědavost pochopit principy lidského chování. Tanec ji přivedl k józe a jóga k psychoterapii.
„Pochopila jsem, že tyto tři komponenty mají k sobě mnohem blíže, než se na první pohled zdá. A to díky svým terapeutickým účinkům. Tanec přináší radost, jóga klid a psychoterapie prostor na prozkoumání a sebepoznání," vysvětluje.
Od malička se věnovala tanci. Na jednom semináři pak podlehla kouzlu afrických tanců. „Bylo to pro mě boží a myslela jsem, že nic lepšího není,“ vzpomíná se smíchem.
Tanec je dle jejích slov velmi divoký, intenzivní a uvolněný oproti sešněrovaných tancům, jaké můžeme znát z dob tanečních. Nicméně to neznamená, že by i tady nebyly dané kroky a choreografie.
„Když to srovnám například s baletem, který je hodně striktní a každý pohyb musí být na milimetr přesný, tak tady sice stanovený krok máme, ale každý může více projevit svůj styl a více se v tom odrazí osobnost tanečníka. Na Pobřeží slonoviny například hodně pracují s nohama. Mají zpevněný hrudník a tančí rychlými pohyby nohou. Styl z Guiney je naopak hodně o práci s rukama a hrudníkem. Naše západní společnost je v tomto ohledu spíše taková “ztuhlá“ a to se projevuje i na té psychické úrovni,“ popisuje Marie.
To je ostatně znát i na lekcích, kdy to jedny chytne na první dobrou a druzí překvapeně koukají, kam se to jen dostali. „Vedu lekce dva roky a vidím na lidech ten progres. Dostávají se do toho velmi postupně. Hodně důležité jsou u toho bubny a živá hudba, která vás do toho vtáhne. I na lekcích máme bubeníky, což je opravdu obrovská síla a přidaná hodnota,“ říká.
Nic není nad osobní zkušenost. Na tom se asi všichni učitelé shodnou. Dnes už se pořádají organizované stáže, poprvé do Afriky ale Marie vydala na vlastní pěst.
„Měla jsem tam jednoho známého, který mi poskytl ubytování. Neměla jsem žádné kontakty, netušila jsem co a jak. Všechno tam hrozně dlouho trvá a člověk se musí úplně přeladit a otevřít se tomu, že je jinde a v jiném režimu. Byla to tříměsíční velká zkušenost. Pak už to byly měsíční stáže a plně jsem se soustředila na tanec. Rozhodně myslím, že ten, kdo se tomu věnuje, by měl Afriku navštívit,“ říká.
Guinea byla založena v roce 1890 jako francouzská kolonie. V 60. letech 20. století se ale oddělila a stála před rozhodnutím jakým směrem se dál vydá.
„Tehdejší prezident Sékou Touré rozhodl, že se vsadí vše na kulturu a vytvořili první africký balet zvaný Djoliba. Paralelně se ve Francii také vytvořil balet - Ballet Africaine. Oni tomu sice říkají balet, ale je to název pro celou taneční skupinu. Vybrali nejlepší tanečníky, nejlepší hudebníky a vytvořili obrovskou show, kterou na tour rozvezli do světa a dostali povědomí o afrických tancích do světa. Byl to velký zážitek, dneska už to tančí celý svět. V Evropě je to nejpopulárnější v Itálii a ve Francii, ale jinak ve světě je to hodně Amerika nebo Japonsko,“ popisuje.
V dnešní době, zejména v zimních měsících, je Guinea plná lidí z celého světa, kteří tam jezdí na stáže a učí se více o bubnování a samotném tanci. Pomalu tomu ovšem začíná odpovídat i cena kurzů. Kdo tak s africkými tanci jen koketuje a zvažuje kurz v tuzemsku, ten se základní informace samozřejmě také dozví.
„Na kurzech se snažím lidem vysvětlit, odkud tanec pochází, kdy se daný rytmus tančí. Jestli je to spíše pro ženy nebo pro muže a jak to bylo dřív. Tanec se neustále vyvíjí,“ pokračuje Marie.
Rytmy afrických tanců se v Plzni rozezněly například v rámci Festivalu na ulici nebo na Sportmanii. „Na začátku července budeme mít workshop, který je vhodný i pro méně zkušené tanečníky. Jsou to čtyři dny v prostředí organické farmy v Soběsukách plné tance a jógy. Pár míst je ještě volných,“ zve lektorka.
Více informací můžete najít na stránce události Afro Yoga víkendu, na facebookových stránkách AfroDance nebo na webu marievioleta.com.
Jak už zaznělo v úvodu. Za studiem tanců vyrazila do Afriky, za psychologií naopak do Španělska a za jógou do Nepálu. Autentická zkušenost podle Marie hodně souvisí i s terepií, které se věnuje.
„Pro lidi je velmi často cílem vůbec najít sám sebe. Vědět, kdo jsem, co chci a pak se naučit v souladu s tím žít. Zní to jako klišé, ale hodně lidí nežije svůj život. Žije podle přesvědčení někoho, co někde převzal. Je to hodně o odvaze rozbourat základy a přestavět si to po svém. To slovo autentický je důležité. Jde o o to být věrný sám sobě a jít si a svým,“ říká závěrem psycholožka, psychoterapeutka, učitelka jógy a tance v jedné osobě.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
