První betlém jsem hodil do kamen, tak popisuje své řezbářské začátky sedmašedesátiletý Pavel Štícha z Křimic. Původem mechanik výpočetní techniky i prodejce a opravář kopírovacích strojů se do práce se dřevem pustil teprve v důchodu. Nyní mohou návštěvníci zdejšího muzea v nádražní budově obdivovat hned čtyři jeho díla. Vytvořil je během pouhých dvou let.
„Splnil jsem si tím svůj celoživotní sen. Vždycky jsem chtěl vyřezat betlém s tím, že až půjdu do důchodu, tak to zkusím,“ vypráví řezbář. A co si předsevzal, to také splnil. Zkušenosti nabíral formou pokus – omyl. „První betlém skončil v kamnech, druhého už jsem spálil jen půlku a postupně se na ty moje postavičky a staveníčka začalo dát dívat,“ směje se Pavel Štícha.
Ze sympatického muže ale mluví pouze skromnost, protože jeho Velký křimický betlém, na kterém pracoval celý rok, má hned několik pater. „Je to pokus o vytvoření Křimic v roce 1700, kdy se tady staví zámek, zlikvidovala se tvrz a zároveň dochází k rozvoji českého království po třicetileté válce. Takže jsou tu vidět všechna ta řemesla, která se v té době v Křimicích provozovala,“ vysvětluje umělec.
Betlém tedy není nábožensky zaměřený, ačkoliv Ježíšek v něm samozřejmě nechybí. Je v něm vidět zámecký pivovar, zámecká hospoda, mlýn, krejčí, kovář, bednář, pekař… všichni znázorněni při své práci. A nemohlo by to snad ani být v Křimicích, kdyby ve zdejším betlému chyběla zelárna.
V betlémě vytvořil řezbář záměrně několik chyb, na které by měli návštěvníci sami přijít. „V roce 1700 se zde otevřela škola, takže jsem ji samozřejmě do svého díla zakomponoval, a v té škole máme vybroušenou paní učitelku. Ale v té době učitelky rozhodně nebyly, pouze páni učitelé. Pak tam mám otevřenou kadibudku, kde sedí paní s kalhotkami. Ty ovšem v té době ještě neexistovaly,“ prozrazuje vtipné chytáky Pavel Štícha. Dodává, že stejně tak tenkrát nebyly v Křimicích lázně. Pouze když se postavila místní sokolovna, byly v ní vany, kam se mohli jít zdejší obyvatelé vykoupat. A dvě postavičky do dřevěného díla prý nepatří vůbec, v Křimicích totiž nebyli loupežníci ani vor, na kterém by se splavovalo dřevo. Jenže ve fantazii je dovoleno všechno, a tak je křimický betlém zkrátka fantastický.
„Vždycky jsem inklinoval k malování. Jenže na UMPRUM mě v roce 1969 nevzali. Neučil jsem se totiž ruštinu a neudělal z ní rozdílové zkoušky,“ krčí rameny řezbář. Umění si ho ale nakonec našlo. Postavičky si nejdřív předkresloval, pak musel najít vhodné dřevo. „Ideální by byla lípa, ale ta se špatně shání, v obchodě se koupit nedá, tak jsem hledal jiný, měkčí materiál a narazil jsem na Paulovnii. To je čínský strom, který se objevuje na zámcích, v parcích a má měkké dřevo, hezky se to brousí, nedá se to řezat nožem… a to se mi zalíbilo, že se to může brousit. Já všechny betlémy brousím frézkou,“ říká Štícha.
Na výstavě betlémů, která je k vidění v křimickém muzeu až do konce ledna 2023 má už čtyři díla. „Nebo respektive tři a půl: Velký křimický, pak je tu malý, to je dárek k Vánocům, ten odsud zase odnesu, pak je tu pohádkový, kde se nenarodí Ježíšek, ale čert a pak jeden rozpracovaný obrazový. To je vlastně dřevěné leporelo,“ popisuje své výtvory řezbář, který je zároveň i mini truhlářem a košíkářem. Na všechna miniaturní stavení si totiž sám vyrábí „piditrámky“ a vlastnoručně plete košíčky o velikosti pár centimetrů. To ale není vše.
„Vlastně jsem tu v muzeu taková holka pro všechno, dělám tu údržbu i záchodovou bábu,“ směje se Pavel Štícha, který ze všeho nejraději, hned po práci ve své dílně, v muzeu provádí. Ostatně, můžete se za ním zajít. Křimické muzeum pokladů z půdy je otevřené vždy v úterý a čtvrtek od 10:00 do 16:00 hodin a v sobotu od 09:00 do 12:00 hodin.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
