Nevíme, co bude dál, ale v osm nezavřeme, zní z plzeňského Forestbaru

Tento rok jsme nedostali od státu jedinou korunu podpory ani žádné úlevy. Naopak pozdržené platby odvodů za zaměstnance a DPH byly ze strany státních institucí vyřešeny exekučními příkazy, píše na facebookovém profilu plzeňského baru jeho provozovatel.

Když se zeptáte, zda porušení vládního nařízení stojí za pokutu, jen se pousměje. Není to zdaleka šťastný výraz, naopak.

„Já nechci po té osmé hodině prodávat, chci mít jen otevřeno a lidem, co přijdou říct: Nezlobte se, ale my vás neobsloužíme. Kdybych přes den prodával drogerii, tak mohu mít otevřeno do 22 hodin, kde je ta spravedlnost? Nakazí se v baru víc lidí než v přecpaném obchodním domě nebo v MHD? Jenomže člověk na to už nemá sílu a energii. Tak mi dejte pokutu, já jsem v tom celkem už stovky tisíc, tak jestli mi dáte ještě 50 tisíc, tak už je to jedno,“ komentuje aktuální situaci provozovatel Forestbaru Milan Plachý.

Na jaře jako mnoho dalších věřil vládním opatřením a podnik uzavřel. Přes léto se poměrně dařilo, nicméně na dorovnání jarních ztrát to bylo stále málo. I proto doufal, že se situace už nebude opakovat a vše se opět vrátí do starých kolejí. Jenže přišla druhá vlna pandemie.

„Nemáte se od čeho odrazit, teď se měsíc připravujete na otevření a po dvou dnech máte zase zavřít. Tržby máme už od srpna sníženy o 90 procent. Ano, přislíbili polovinu nájmu, na tři měsíce platy zaměstnanců včetně odvodů. Ale pak máte dodavatele elektřiny, a přestože máme vše vypnuté, když je zavřeno, tak nám nic nepozastavil, musíme dál platit zálohy. Když pominu tohle všechno, tak z čeho pak mám žít já? Už jsme prodali auto, byt a co dál?“ říká Plachý.

Sám nikoho nepropustil a snažil se barmanům najít náhradní práci, třeba úklid nebo přípravu zboží. Jenže situace se nelepšila a zaměstnanci si stejně museli hledat přivýdělek i jinde, většinou v obchodech. Jako většina podniků, také bar v Plzni má největší tržby zhruba od 22 hodin do tří do rána. Zavřít v osm večer jim přinese víc škody než užitku.

„Nakoupili jsme ovoce do koktejlů, na těch pár dní a teď to můžu leda vyhodit. Také dluh na nájemném stále narůstá. K dnešnímu dni jsme na nějakých 200 tisících,“ počítá provozovatel. Zároveň dodává, že nájem může alespoň splatit později. 

Nevím, jaké máme vlastně možnosti

Sám přiznává, že se mu v hlavě ze samého zoufalství honí černé myšlenky, z nichž ho naštěstí vždy vytrhne rodina. Podnikání se věnuje už sedm let, investoval do něj nemalé peníze, čas i energii, co ale bude dál, netuší.

„Když ukončím podnikání, půjde za mnou dluh, který při práci za pokladnou v obchodě nesplatím. Nebo mám být nahlášený na Magistrátu jako bezdomovec? Nikdy jsem si nestěžoval, že podnikám, byla to má volba a teď bych to měl ukončit, navíc ne svojí vinou?“ pokládá si otázku Plachý.

Dluh na nájemném však není pro bar jediným. Protože už to vypadalo, že díky rozvolnění bude moci otevřít, doplnil zboží za bezmála 300 tisíc korun. Po dvou dnech na něj může jedině koukat. Žádosti o poskytnutí finanční podpory od státu vyplnil, jenže přišlo zamítavé stanovisko.

„Ty žádosti jsou naprosto nepřehledné. Dneska mají EET, mají kontrolní hlášení, oni přesně ví o kolik přicházíme peněz. Ve finále, když jsme dvakrát požádali, tak přišlo, že už je to vyčerpané a že na to nedosáhneme a teď se zaměstnanci zněla odpověď, že nemáme doplacené odvody za zaměstnance. Ano, nemám, protože z čeho bych je zaplatil? Když si máte vybrat, jestli zaplatíte státu sociální pojištění toho zaměstnance nebo tomu zaměstnanci pošlete výplatu, tak si vyberete tu druhou možnost, aby měl z čeho žít,“ dodává Plachý.