Šumavský pomník americké 90. pěší divize propojily atraktivní webové stránky. Přinášejí mnoho neznámých faktů i unikátních fotek z konce války

Krvavý incident z úplného konce války připomínal na místě zaniklé šumavské obce Zhůří od roku 2000 menší pomník. Po 22 letech prošel kompletní velkou renovací a jeho nová atraktivní verze byla odhalena letos v červnu. Nově tam vznikla také pamětní deska, symbolizující cestu americké 90. pěší divize od vylodění v Normandii 6. června 1944 až do konce její válečné cesty při osvobození západní části tehdejšího Československa. Teď ale dostali návštěvníci památníku a milovníci válečné historie ještě luxusní bonusový dárek v podobě obsáhlých webových stránek, které jsou vlastně jakousi výpravnou knižní publikací doplněnou obrovským množstvím unikátních a mnohdy zcela neznámých dobových fotografií.

„Jedná se o rozšířenou verzi toho, co je na informační tabuli u pomníku. Lidé si na ní načtou QR kód a dostanou se na stránky . Ty lze samozřejmě otevřít i normálně na webové adrese - www.us90zhuri.cz. Na Zhůří chodí mnoho lidí, a to nejen během léta, v podstatě stále. Jen o slunném víkendu kolem 28. října k pomníku zamířili stovky turistů. Návštěvníci se zájmem čtou tabuli a pak i stránky, baví se o tom, co se zde stalo. Není to zkrátka „mrtvý pomník“ jako mnoho jiných. Zaniklé Zhůří nedaleko Železné Rudy a Hartmanic je tak jedním z nejnavštěvovanějších míst severní Šumavy. Spousta lidí tam jde náhodně, mnozí další však k pomníku přichází cíleně,“ říká publicista a badatel Zdeněk Roučka. Díky jeho iniciativě a bádání se veřejnost o události dozvěděla v roce 2000 a tehdy zde vznikl i původní památník, připomínající bitvu na Zhůří. Na vzniku nové podoby pomníku se podílel Roučka společně s Pavlem Valdmanem, který je starostou blízkých Hartmanic. Hartmanice jsou vlastníkem pomníku a starají se o něj.

Na webových stránkách propojených s památníkem je stručně a přehledně popsán příběh vojáků 90. pěší divize na jejich těžké válečné cestě, která vedla z Normandie přes Francii, Lucembursko, Belgii, Německo, až do Československa. „Vše je rozdělené na jednotlivé etapy, každá má úžasnou fotografickou galerii. Přináším tam i spoustu novinek a historických faktů, doposud zcela neznámých. Vypátral jsem je během intenzivní práce na celém tématu. Čtenář se dozví další podrobnosti, např. o tom, jak probíhal konec války za hranicí v sousedním Bavorsku nebo jak vypadala situace při postupu Američanů v Rakousku směrem na Linec,“ říká Roučka.

Ukázka z publikace

Nový atraktivní web dokládá dramatická fakta o šílenství, ke kterému se německá armáda uchylovala na sklonku války. Čtenáři se např. dozvědí o tom, co se stalo v obci Přísečnice u Kadaně.  Dne 18. dubna 1945 po jedné z porad prohlásil v úzkém kruhu důstojníků velitel týlové oblasti generál Reinhold Gothsche, společně se svým pobočníkem mjr. Eisebittem, že válka je prohraná a další boje jsou marné. Armáda by se měla vzdát Američanům! Když se to dozvěděl nový velitel 7. armády generál Hans von Obstfelder, nechal oba důstojníky zatknout, předvést před rychlý polní soud a následně zastřelit v jednom bývalém lomu.

Další tragickou událostí popsanou na stránkách je veřejná poprava (u nás zcela neznámá) uznávaného kazatele z katedrály v Regensburgu. Ten 23. dubna 1945 vystoupil na spontánní demonstraci téměř 1000 nespokojených občanů, převážně žen s dětmi a starších obyvatel. Účastníci dali najevo, že chtějí, aby bylo město předáno bez boje. Johann Mayer vyzval, aby se zabránilo krveprolití a město, s několika nemocnicemi plnými raněných, bylo vydáno Američanům. ​Než mohl projev dokončit, byl na místě zatčen, odvlečen a druhý den s dalším podporovatelem veřejně oběšen jako zrádce. Regensburg se nakonec paradoxně vzdal Američanům 27. dubna bez boje.

„Zároveň přibližuji další detaily kolem kapitulace 11. tankové divize ve Všerubech na Domažlicku. Jedná se o jednu z největších vojenských akcí, která se týká konce války v českobavorském prostoru. 11. tanková divize wehrmachtu byla vlastně nejobávanější divizí, která bojovala proti Američanům a spojencům na západní frontě. Díky ústupovým bojům a taktickým změnám se dostala (už pod 7. armádou) ke Krušným horám a vzápětí ji převeleli na Domažlicko, aby zastavila Američany. O samotné kapitulaci, která proběhla ve Všerubech, se v době komunismu vůbec nevědělo. Bylo to záměrně umlčené,“ uvedl Roučka.

Kapitulace v Hájku u Všerub

Během bádání ve svém bohatém archivu narazil na jednu velkou pikantnost. „Ve Všerubech je dnes stávající pomník u domu, ve kterém měla být údajně podepsána kapitulace odpoledne 4. května 1945. Všeruby se tak nečekaně zapsaly do historie druhé světové války, ale s kapitulací 11. tankové divize Wehrmachtu to bylo trochu jinak. Po dlouhých letech jsem díky unikátním fotografiím dešifroval, že kapitulace byla podepsána úplně jinde. Stalo se tak v osadě Hájek u Všerub. Dnes víme přesně, kde se kapitulace podepsala. Ten dům už bohužel nestojí. Už jsem o všem informoval starostu Všerub p. Bernarda. Stávající pomník chceme do budoucna přesunout na správné místo a udělat v obci Hájek i ve Všerubech infotabuli, která bude ve stejném grafickém duchu jako ta na Zhůří. A vše bude opět propojené na webových stránkách,“ informoval Zdeněk Roučka.

„Ozvali se mi také z obce Díly, poblíž které 1. května 1945 zahynulo při výbuchu protitankové miny sedm vojáků 90. pěší divize. Stalo se tak při přesunu v jeepu, který táhl ještě přívěs s municí. Je tam pomník už od 90. let, ale starosta p. Rýdl, který viděl památník ve Zhůří, se rozhodl stávající zmodernizovat. Na pomníku se už značně podepsal zub času. Na obnově také spolupracujeme, ani tam nebude chybět velká tabule,“ uvedl badatel.

Obdobná infotabule v tomto stylu se objeví i v místech zaniklé osady Gruberk nad obcí Prášily. Tam se 6. května 1945, tedy druhý den po masakru na Zhůří, odehrál další masakr. Němečtí důstojničtí kadeti tehdy začali střílet na americké kavaleristy, postupující do vnitrozemí. Ti vykrývali prostor mezi dvěma skupinami 4. obrněné divize , která se valila na Prahu. Rozzuření Američané tam 19 německých kadetů zajali a zlikvidovali. Všechny nové informační tabule budou do poloviny stejné, jejich druhá část se bude věnovat konkrétnímu místu a tomu, jaké drama se tam odehrálo. Bude to živá historie propojená internetem a určená mnoha turistům, kteří tam budou chodit.

Krvavá  bitva u Zhůří

A co se vlastně na Zhůří stalo? Už 4. května 1945 se v prostoru kolem Zhůří dostala do potyčky s německými důstojnickými kadety 2. jízdní průzkumná eskadrona, která měla ve výzbroji kolové obrněnce M8. Američané museli ustoupit a přišli o dva transportéry M8 a o čtyři jeepy. Měli i několik raněných, později i dva padlé a zajaté. To hlavní ale mělo přijít až druhý den. Když šli 5. května Američané z 90. pěší divize do další akce, zřejmě o předchozím incidentu neměli poznatky, nebo situaci s očekávaným závěrem války trestuhodně podcenili. Přišli do Zhůří a viděli domy ověšené bílými prapory. Na návsi a na okraji vesnice stály dva transportéry M8 a jeepy. Šlo o stroje ukořistěné Němci o den dříve. Teprve na poslední chvíli si vojáci všimli toho, že na čele jedné M8 je křídou provokativně namalovaný hákový kříž. Byla to léčka.

Překvapila je krutá střelba z kulometu z ukořistěného M8. Američané zalehli do mělkého příkopu u silnice. Hned první dávkou bylo zabito sedm Američanů. Později padli ještě další tři, bylo tam pak ještě dalších deset zraněných. Za normální situace by se Američané stáhli a požádali by o podporu dělostřelectva. Byl to pro ně obrovský šok a roztrpčení. Během krátké doby se zformovali a zahájili protiútok pomocí kulometů a minometů. Ve vesnici se regulérně bojovalo několik hodin. Výsledkem bylo zřejmě 24 mrtvých Němců - důstojnických kadetů. Přesný počet nelze zjistit. Dalších 70 padlo do zajetí.